„Buď skromný. To je typ hrdosti, jež nejméně dráždí druhé.“
„Vědění je hrdé, že zná tolik, moudrost je skromná, že nezná nic.“
„Horu musíme dostat živého a budeme s něho tahat kůži.“
Zdroj: Z dopisu tři hodiny před popravou, https://www.vira.cz/texty/clanky/milada-horakova-slova-pred-popravou
Kontext: Moji nejmilejší, bezradná a zoufalá nejsem - a toto nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. ...
Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží - tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte - neteskněte moc - je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím, zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho - bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat - chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem!
Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk.... Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou.
Zdroj: [Messner, Reinhold, Reinhold Messner, Na vrcholu: Dějiny ženského horolezectví, Brána, Praha, 2011, 1, 280, Jaroslav Voříšek, 149, 978-80-7243-520-3]
