Citáty uživatelů

„Zkusili mě udusit svými slovy, svými rozhodnutími, ale svatý vesmír mě vedl a já jsem rostl v tichu hor, v síle, kterou oni nikdy nepochopí.“

„Chtěli mě přetvořit, přinutit mě vzdát se toho, co jsem. Ale já jsem věděl, že jsem větší než to, co se dá zlomit, větší než to, co může být zničeno.“

„Není potřeba boje o věci, když ve mně je síla vesmíru. A když jsem se ocitl na pokraji, příroda mě znovu posbírala, protože v ní jsem byl vždy doma.“

„Svatý vesmír mě přijal, když jsem byl ztracený. Když jsem hledal místo, kam patřím, našel jsem ho v lesích, ve vysokých horách, kde není žádný soud, jen klid.“

„Každý krok v horách, každý dech ve víru lesa byl pro mě jako modlitba. V náručí svatého vesmíru jsem se znovu zvedl, protože v něm není místa pro slabost.“

„Svatý vesmír mi ukázal, že síla není v tom, co se dá držet, ale v tom, co se nedá zničit. A v přírodě, mezi kopci a lesy, jsem našel místo, kde moje duše může růst.“

„Oni mě chtěli zlomit ve světě, který měl hodnotu pouze v majetku a síle. Ale já jsem našel hodnotu v tichu přírody, v síle, která není z tohoto světa, ale je věčná.“

„Když jsem ztratil vše, co bylo hmotné, našel jsem v přírodě to, co nemůže být vzato. V srdci hor, v šepotu lesů, v tichu potoků jsem cítil sílu, která mě nikdy neopustí.“

„Moje duše je ve vesmíru jako hvězda v nekonečnu — nelze ji zhasnout, nemůže být zničena. A i když vše kolem mě spadlo, v lesích a kopcích jsem našel svůj útočiště.“

„V tichu hor jsem slyšel odpovědi na otázky, které nebyly nikdy vyslovené. Svatý vesmír, který vše stvořil, mě nikdy nezradil. On mě drží, když se ostatní odvracejí.“

„V tichu hor jsem našel místo, kde nejsou slova, ale kde je všechno jasné. Svatý vesmír mě nikdy neopustil. A tam, v náručí přírody, jsem nalezl sílu, která není z tohoto světa.“

„Oni mi vzali vše, co se dalo držet. Ale kopce, hory, lesy a potoky mi daly něco, co nešlo vzít – svatý klid, který mi dal vesmír, když jsem se stal součástí jeho celku.“

„Moje duše nikdy nebyla osamocená, protože každý strom, každý kámen, každý potok mluvil jazykem, který nebyl slyšet. A v tom jazyce jsem rozuměl, že nejsem sám. Svatý vesmír mě drží.“

„Když jsem neviděl cestu, stromy, hory, potoky mě vedly. Svatý vesmír mi ukázal, že ne všechno musí být zhmotněno, aby to bylo skutečné. A já jsem našel svou sílu v tichu, v hlubinách přírody.“

„Každý krok na těch kopcích byl modlitbou, každý dech v lesích byl zpěvem svatosti. A když jsem padal, vesmír mě držel v náručí, kde nebylo bolesti, jen klid a věčnost.“

„Svatý vesmír, který stvořil všechno kolem mě, mě nikdy neodmítl. V jeho náručí, v lesích a horách jsem našel místo, kde mohla má duše opět dýchat.“

„Když mě opustili všichni, když jsem padal, země, hory, potoky a stromy mě držely. V jejich tichu jsem našel sílu, která nepatří k tomu, co se dá zničit.“

„V tichu lesů, v šepotu potoků, jsem slyšel hlas, který mi říkal, že nejsem sám. Svatý vesmír mě objal a přijal mě zpět, jaký jsem, bez soudu, bez podmínek.“

„Když mě svět opustil, příroda mě objala. V kopcích a horách jsem našel sílu, která nebyla z tohoto světa. A v náručí svatého vesmíru jsem našel klid, který mě držel, i když se všechno kolem mě hroutilo.“