Citáty z knihy

Fialová knížka (laskavých) pohádek

„Někdo moudrý jednou pravil, že ti toužící po moci ji skoro vždy dosáhnou, ale skoro nikdy si ji nezaslouží.“

„Nechtěl jsem tě zprvu rozrušit, ale řekl jsem ti všechnu pravdu, kterou vím. Já totiž nejsem lhář. (…)

Pokud nejsi lhář, věděl bys, jak lháře poznat? (…)

To máš těžké, musíš jistě poslouchat slova, ale také sledovat oči, když ta slova zazní. Vidíš v nich pravdu? To ti zase poví srdce. Jak říkám, je to těžké…“

„Jednou se chtěl zpět k domovu otočit Zlatovlasý, jindy zase Karmínka, ale jeden druhého vždy dokázali přimět pokračovat, protože jejich úkol byl moc důležitý, než by se vrátili s prázdnou. Stálo je to ale vypětí všech sil, které měli, i mnoha takových, které dříve ani neměli šanci spatřit. A přece jednoho dne dopluli k tomu ostrovu, protože i ta největší bouře se jednou musí přehnat.“

„Pokud nezůstávají v mém životě dobrovolně, je lepší je v něm nedržet.“

„Ta tvá kletba! Musíš se jí zbavit, dokud si živa, aby ostatní věděli, že je to možné.“

„Už neplakej, dítě. Špatné věci se mohou přihodit každému, ale trvají jen u těch, kdo si to nechají líbit.“

„Našli svůj hlas a opět byli lidmi.“

„Západ s východem se pořád o něčem handrkují, to by mne akorát rušilo od mé výpravy. Na severu zima jen, tam vždy přituhuje. Půjdu tedy na jih za teplem!“

„I čestní se mohou zmýlit.“

„Kde končí jedna cesta, druhá začíná.“