Citáty z Malého prince, které jsem pochopil až jako dospělý

Útlá dětská knížka Malý princ odAntoine de Saint-Exupéryhoje jednou z nejkrásnějších knížek, které jsem kdy četl. Často se k ní vracím a žasnu kolik moudrosti je v ní ukryto. Pro tento článěk jsem vybral několik mých oblíbených citátů.

O dospělosti

• Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde...
• Dospělý si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?“ Místo toho se zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.

O lásce

• „Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné.„ „Nebyl jsem však uklidněn. Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit…“
  „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
  „A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ opakoval malý princ aby si to zapamatoval.
  „Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“
  „Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
• „Miluješ-li květinu, která vyrostla na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš na nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami…„
• „Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.“

O životě a štěstí

• „Musím přeci snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly.“...„Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme.“
• „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.„
• Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít.
  „Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.
  „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“
  „A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“
  „Co kdo chce...“
  Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...
• „Chceš-li porozumět lidem, přestaň poslouchat, co říkají.
• „Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“
• „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“
• „U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají, co hledají...“