Vyhledávání

„Ach ty živote, ráno se připomínáš dětem — a dospělí tě v noci hledají jako útěchu. Děti se mezitím schovají do dalšího dne, který jim připadá samozřejmý.“

„Mužovu hodnotu neurčuje, zda je manželem nebo otcem, ale síla, s níž žije svou cestu – ať už sdílí život s druhými, nebo objevuje klid uvnitř sebe.“

„Když ostatní mluví o tvém životě, aniž bys cokoli sdělil, poznáváš, že největší tajemství nejsou to, co skrýváme, ale co ostatní dokážou vyčíst z tvé existence.“

„Od chvíle, kdy se narodíme, hledáme lásku – protože láska dává smysl naší duši. Když máme to štěstí lásku najít, naše životy se navždy změní.“

„Vděčnost nás zbavuje negativity, zklamání, záště i hněvu. A když tyto emoce odezní, vytvoří se prostor pro lásku – k Bohu, k životu i k sobě samému – silnější než kdy jindy.“

„Hranice nejsou zeď, kterou stavíš proti ostatním. Je to prostor, který tvoříš pro sebe, aby ses ve vlastním životě nemusel pořád omlouvat za to, že dýcháš a máš své potřeby.“

„Quijotovy větrné mlýny jsou pro mě symbolem imaginárních nepřátel. Život sám o sobě je děsivý, všichni máme nějaké obavy. Spisovatel neustále žije v nejrůznějších obavách. Má strach, že mu dojde inspirace, že nedokončí své dílo, že selže. Musí se od toho oprostit, čelit tomu, aby se stal svobodným a mohl psát. Překonáváním úzkostí jako autoři zrajeme. O tom všem píšu. O smyslu života, o smrti a o tom, jak se jí postavit, o sexu, o touze, o moci, o lásce a pocitu věčnosti, který láska může dát, o druhém člověku. O všem, co nazýváme životem. O tom se snažím psát s humorem a tomu mě naučil Cervantes.“

„Vždyť v čem spočívá smysl života, zamýšlel ses nad tím někdy? Nejvyšší smysl života každého jednotlivce spočívá v poznání své duše. Všechno ostatní je dočasné, pomíjející, prostě jen prach a iluze. Jediná cesta, jak poznat svou duši, vede přes vnitřní Lásku, přes mravní očištění svých myšlenek a přes zcela neotřesitelné přesvědčení, že tohoto cíle dosáhneš, tedy skrze vnitřní víru… Dokud z tebe ještě sálá život, nikdy není pozdě poznat sám sebe, najít v sobě svou podstatu, svůj svatý, životodárný pramen duše… Vyznej se sám v sobě a pochopíš, kdo opravdu jsi.“

„Zločin není je to jen jenom skutek který neschvaluje většina. Protože jaky je rozdíl v tom když na člověka spadne omítka a zabije ho. A v tom když člověka zabije jineho člověka. Ale jak můžeme neurčito vědět že nenastal vesmír a nezasloužil si to. Každý tvrdí že je bez viny a kdo soudí lidi když nemyslí když se nesnaží a mají vadné myšlenky a přístup ke všemu a k životu. Nikdo neví jak by se mělo správně žít ale nikdo nesoudí život v zárodku a rodiče zločinců přitom to jsou jejich geny a jejich výchova co z nich dělá bestie. A pokud ne geny tak zlá společnost která se nechávala moudře a všecho ignoruje nenaslouchá neudělala ten život lepší a klidnější a (příjemný).“

„Ve Francii musí člověk psát aspoň z deseti procent nesrozumitelně, jinak ho lidi nebudou brát vážně.“

„Navzdory kráse a akčnosti těch sebědomých, jsem byl ale vždy na straně těch, kterým to v životě moc nesluší, na straně nepraktických introvertů, na straně chlapců, kterým moc nešel život a ve škole byli z tohoto předmětu na propadnutí. Vždycky jsem spíš fandil dívkám, které se obvykle moc neuměly obléknout a byly si toho trapně vědomy. Byl jsem spíš na straně bojácných typů, kterým se nikdy nedařily vztahy a těžko se seznamovaly.

Mám rád především ty, co neumějí život. Žehnám všem nesebevědomým, co mají plno dobré vůle a lásky, kterou touží dát, co jsou citliví a se kterými se život zpravidla nemazlí. Žehnám úzkostným typům, kteří se nejsou s to prosadit, ne proto, že by byli zbabělí, ale zkrátka jen proto, že pro některé jemnější květiny je džungle příliš nemilosrdná. Mám moc rád nehezká děvčata a introvertní chlapce, protože v nich vidím diamanty nerozkvetlých květů.“

„Mám strašlivou zlost megamonstrozní a proč. Protože život je spravedlivej. Ale já uznávám přírodní zákony života a smrti a stoho vychází taky moje myšlení. Neštve mě systém štve mě to že to správný je taková dřina a být sám sebou a celoživotně být věrný svím myšlenkám je neskutečný boj. Když blízcí a všechno vás občas zase potopí kednu a hážou vám překážky do vaší hlavy. Vzdorujete a musíte mýt silní pro svojí jedinečnost pro to svoje dobro protože pak už vidíte jenom. Jak chcete ukončit tenhle život. Protože mě žere veškerá krutost lidského bytí toho jak je nikdo tak zlej ve svím srdci historie krutosti pohlcuji to do sebe jako houba. Nebojuju se svíma vnitřníma demonama to oni mi dávají sílu žít ale hořce to bolí mé strážné anděly. A nijak mě to nebere moje dobro. Pouze mě to trénuje moje mozkové závity abych byla ve střehu a měla z života respekt úctu a vážila si ho.“

„Je zvláštní jak jeden okamžik tak silný dokáže změnit člověka uvnitř. Jak když to bere příliš vážně ten život a hluboce to prožívá a cítí tak ho to ničí. Když se sejdou všechny bolesti psychický že života a najednou tě pohltí a cítím takovou únavu a bolest v duši. Už chce se jenom spát. A něco dělat není síla. Tělo je unaveno s pozemské tíže všeho v hlavě. A horší je to když ti lidi co tě posilovali jsou taky na tom zle. Ale se zdravím né s psychikou protože to byl zase opačnej extrém. Nebrali to vážně užívali si života až příliš nechodili na preventivní prohlídky neuvědomovali si sami sebe a svoje myšlení a svůj nezdravej způsob života. A najednou jim tělo chřadne a já nemám taky sílu ale pouze ve své mysli jak to nakopnout. Nejde to ignoruju to každej sám za sebe svého zdravý a štěstí tvůrce. Že je to nespravedlivé to je pouze úhel pohledu.“

„Kdyby jsem si pamatovala svůje minulé životy.Že jsem prožila příliš mnoho staletí že. Mi to příde že se toho zas tolik na tom svě nezměnilo. Jiné techniky udělátka cesty a domy stavby. A co jako je na tom životě vlastně tak super když člověk má pocit že žije věčně tím že přide do nového těla. A pak si musí znova zvykat na nové postavy a zápletky a jejich myšlenkové pochody. Život není dar když člověk si táhne horor ve svém myslení z minulých životů. Ale co si budem tohle doba je fakt líná a tak pitomá že je to ani nedává smysl. To už je úplně motous minulých životů zavřený za oponou minulých časů. Který si ani neuvědomujou že jsou protože řeší ty lidi víc co chcou než to co už bylo. A pak když se stane něco co měli udělat ale vysrali se na to. No protože proč né proč by mužska duše měla patřit do mužského těla a naopak. Proč by to nemohl být mix chutí a povah a energií. Proč proč proč.“

„Chcete-li zažít, že máte určitou moc, nechte někoho dalšího tento pocit zažít. Chcete-li ve svém životě zažívat vášeň, pomozte jiným, aby i oni ve svých životech vášeň prožívali. Chcete-li mít víc přátel, pomozte ostatním, aby měli víc přátel. Chcete-li mít v životě víc legrace, vneste víc legrace i do života jiných lidí. Zkuste to se vším! Se vším! Funguje to. Toto učení lze shrnout do tří slov: BUĎTE ZDROJEM. Pro některé jedince to znamená totální výměnu rolí. Většina lidí se staví do role příjemce životních darů. Nejdříve jsou prosebníkem, poté příjemcem. Zprvu žádají, posléze čekají na to, až něco dostanou. Jde mi o to, že byste neměli ani žádat, ani na nic čekat. Měli byste dát to, co chcete dostat. To, co chcete zažít vy, umožněte zažít ostatním.“

„Je tolik možností, jak být v tomhle světě odvážný. Odvaha někdy znamená položit život za něco důležitějšího, nebo za někoho jiného. Odvážný člověk se ve jménu vyššího zájmu někdy musí vzdát všeho, co dosud poznal, všech, které miloval.
Ale někdy ne.
Odvaha někdy znamená snášet bolest se zatnutými zuby a odžít si každý další den, který člověka dělí od lepšího života.“

„Tradice praví, že v poslední vteřině před smrtí si každý uvědomí pravý důvod existence. A v tom okamžiku se objeví Peklo, nebo Ráj. Peklo znamená pohlédnout v tom zlomku vteřiny zpět a zjistit, že jsme promarnili příležitost oslavit zázrak života. Ráj znamená moci v té chvíli prohlásit: “Dopustil jsem se některých chyb, ale nebyl jsem zbabělec. Prožil jsem svůj život a učinil jsem, co jsem měl.“

„Tradice praví, že v poslední vteřině před smrtí si každý uvědomí pravý důvod existence. A v tom okamžiku se objeví Peklo, nebo Ráj. Peklo znamená pohlédnout v tom zlomku vteřiny zpět a zjistit, že jsme promarnili příležitost oslavit zázrak života. Ráj znamená moci v té chvíli prohlásit: “Dopustil jsem se některých chyb, ale nebyl jsem zbabělec. Prožil jsem svůj život a učinil jsem, co jsem měl.“

„Víte, svět ve skutečnosti neřídí zákony napsané na papíře. Řídí ho lidé. Někteří podle zákona, někteří ne. Záleží jen na každém jedinci, jaký bude jeho svět a jaký si ho udělá. Je ale důležité, aby člověk udržoval rovnováhu. Vždycky a ve všem. V lásce, v životě, ve válce. Ten, kdo chce příliš mnoho, riskuje absolutně vše. Samozřejmě ten, kdo chce od života příliš málo, taky nemusí dostat nic.“