Vyhledávání

„Když si přeješ jistotu, život ti nevezme nic náhodou. Srazí tě na kolena, vezme ti opory, někdy i zdraví, aby ti ukázal, že všechno, co hledáš venku, se musí narodit uvnitř.
Až když o všechno přijdeš, přestaneš se držet světa a poprvé se opřeš sama o sebe.
Teprve pak přijde klid. Ne proto, že by bylo všechno ideální, ale proto, že už víš, že svět se nezastaví – a ty taky ne. Všechno se samo uspořádá ve chvíli, kdy si v sobě vybuduješ to, po čem jsi celou dobu toužila: jistotu.“

„A teďka, když se zamyslíte nad tim, co se děje, ty války, na Ukrajině, Blízký východ, stovky miliard na zbrojení, zničené deset tisíce životů na naší krásné planetě, ničí. A ty emise k tomu. Co? Nikdo nic neříká. Na planetě, gdě někteří lidi nemají ani vodu pořádně na to, aby se napili, aby se najedli. No a místo toho, aby se někdo zamyslel a co kdybysme odzbrojili? Pět procent! Pět procent! Jasně! O tom se stále mluví. No, neni něco špatně? No, tak já nevim, tak sem o tom tak přemýšlel a možná se vám to nebude líbit, ale to nevadí.“

„Uvážíme-li, že móda začala fíkovým listem, jsme opět skoro na začátku.“

„Když přijdete na to, jak funguje vesmír, svým způsobem ho ovládáte.“

„Pokud se mi podařilo nějak přispět k našemu pochopení vesmíru, jsem šťastný.“

„Posunujte hranice, od toho tady jsou.“

„V nebezpečí je ten, kdo nereaguje na běh událostí.“

„Všechna posvátná místa na Zemi, kromě několika výjimek, byla naplánována vyšším vědomím pro čtyřrozměrnou úroveň a v současnosti je většina z nich propojena se svým trojrozměrným protějškem - jinými slovy se skutečnými stavbami na skutečných místech. Nicméně existují některá velmi důležitá místa, která mají pouze čtyřrozměrnou strukturu. Tyto čtyřrozměrné pyramidy především představují neutrální neboli dětskou energii Kristovy sítě. Všechny dohromady tvoří tři aspekty Kristovy sítě, která obklopuje Zemi - Matka, Otec a Dítě. Otec je v Egyptě, Matka v Peru - Yucatánu - v jižním Pacifiku a Dítě je v Tibetu.“

„Napíšu Ti toho tolik, že to nebude SMSka, ale MMSka.“

„Ten, kdo umí lhát pravdu, vyhraje válku.“

„Poznat Boha není nic jiného, než poznat, že Bůh není nic z toho, co může lidská mysl poznat.“

„Před třinácti tisíci lety jsme znali něco, co se týkalo nás samých a co jsme od té doby zcela zapomněli: geometrická energetická pole okolo našich těl mohou být zvláštním způsobem roztočena za účasti našeho dechu. Tato pole obvykle rotují rychlostí blízkou rychlosti světla. Po pádu se však tato rychlost zmenšovala a jejich pohyb se nakonec zastavil. Pokud se toto pole vrátí do svých otáček, nazývá se Mer-Ka-Ba. Její důležitost nemá v této Realitě obdoby. Poskytuje nám rozšířené vědomí o tom, kdo jsme, spojuje nás s vyššími rovinami vědomí a dokážeme si vzpomenout na nekonečné schopnosti naší bytosti.
Zdravý vír Mer-Ka-By dosahuje v průměru padesát až šedesát stop, v proporční závislosti na výšce člověka. Když použijeme vhodné přístroje, může být rotace vířící Mer-Ka-By zobrazena i na počítačovém monitoru, a její obraz bude totožný s infračerveným horkým obalem galaxie - je to tentýž základní tvar, jaký má létající talíř.
Slovo Mer-Ka-Ba se skládá ze tří slov: Mer, Ka a Ba, které pochází ze starého Egypta. V jiných kulturách se nazývá merkabah, merkaba či merkavah. Může se vyslovovat několika různými způsoby, ale nejlépe ji vyslovujte jako tři oddělené slabiky se stejným důrazem na každou z nich. Mer značí specifický druh světla, tak jak byl chápán v Egyptě pouze během osmnácté dynastie. Dívali se na něj jako na dvě proti sobě rotující pole světla, otáčející se ve stejném prostoru a vzniklá prostřednictvím určitého způsobu dýchání, Ka značí individuálního ducha a Ba interpretaci ducha v jeho konkrétní realitě. V jiných realitách, kde duch nemá tělo, to značí pojetí nebo interpretaci reality, do které se dostane.
Mer-Ka-Ba je tedy proti sobě se otáčející pole světla, jež vytváří současně duch i tělo. Je to vozítko, které může používat duch a tělo (čili jedna z interpretací reality) pro přesun z jednoho světa či dimenze do druhé. Ve skutečnosti je však Mer-Ka-Ba mnohem víc, protože kromě pohybu různými realitami může také realitu tvořit.“

„Hledat moudrost u učeného, který je ale hlupák je jako lít vodu do děravé misky,…. nemá to smysl.“

„Nejhorší je, když někdo chodí spát, aniž by věděl, proč se probouzí.“

„Kdo 3 řekne lež ten nepatří do světa digitálního rozvoje.“

„Ten příběh je velmi smutný. A jsou i úplně jiné smutné příběhy, kolik lidí skočí v létě do vody, neznaje terén, a jsou potom na vozíku. Kolik lidí si koupí řetězovou pilu, aniž je jakkoli poučeno. Ale to s tím velmi souvisí. Souvisí to s tím, že pokud je člověk svéprávný, tak musí bejt taky zodpovědný. A musí vědět, že když to udělá, tak mu nikdo nepomůže.Celý tento systém je založen na tom, že vlastně sociální dávky putují od státu do těch heren a vlatně ty herny na nich vydělávají. […] Ano, já se tomu bráním, já se bráním tady tomu velkému oku, já nejsem přítel sbírání těchto údajů. […] Já jsem prostě z principu proti, aby se svoboda omezovala. A tady někdo se tváří, že on ví všechno nejlépe. Člověk je především za svůj život zodpovědný sám. Každý, každý je za svůj život zodpovědný sám. Jenom některé výjimečné případy vyžadují (nedořeknuto do konce). Jestli někdo si vydělá peníze a rozhodl se je prohrát ve sportce, tak je to přece jeho problém. […] Ale přece paní Nováková když jde žádat o ty dávky, tak podepíše čestné prohlášení, protože je závislá na státu a ne na sobě, že nebude hrát. A když bude přistižena, že hraje, tak jí ta dávka bude odebrána.“

„My nebudeme přece kopírovat, že navrátíme půdu, prostě, do pronájmu rolníkům, členům JZD, pokud ty družstva fungují. A oni fungují. No tak proč bysme to měli rozdávat? Proč bysme měli tuto operaci dělat? Ano, Sovětský svaz je něco jinýho. Nefunguje to, zaostalo to, ta vesnice je zcela jiná než naše. Naše vesnice je vysoce kulturní, podobá se městu, neliší se svým životem, kulturním životem, vybavením domácností, a tak dál, vzdělaností, od města. No to je jiný přístup třeba, a ne něco kopírovat jenom. Ano, zamyslet se, kde, co a jak použít. Ano, jestli dáváme někomu malou hospodu nějakou, kde jsme měli jednoho člověka a platili jsme ze státní pokladny každý měsíc 4 tisíce ztráty na tu hospodu, tak je asi lepší dát ji jemu, i když on si tam asi vydělá daleko víc než předtím, ale nás to ty 4 tisíce nestojí! A on slouží, a slouží možná líp než ten, který tam v těch 10 hodin přišel a do těch šesti večer měl otevřeno, a v neděli, když byl fotbalovej zápas vedle, tak neotevřel a šel se dívat na ten zápas jako každej jinej. Tu jsme to v minulosti trochu přešvihli, abych tak řekl, s tou socializací. Tedy ty živnosti menší, kde pracují sami, kde nikoho nevykořisťuje, potřebujem.“

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

„Věda tu je proto, aby nám co nejobjektivněji odpovídala na otázky, které si klademe, stejně jako nám příběhy a vyprávění pomáhají najít řád v našem vlastním životě. Jenže věda se v průběhu staletí musela přizpůsobovat. V určitém období se proto rozešla s náboženskou vírou. Ale pak spolu obě uzavřely tajný pakt a náboženství, zejména to křesťanské, se rozhodlo skoncovat s tím, co považovalo za takzvané pohanské představy o světě. Věda a církev se spojily, aby očistily svět od pověr, čar a věšteb. A při tom velkém úklidu vzaly za své ty lidské schopnosti, které patří do hájemství intuice a díky nimž občas objevíme i další novou řeč.“