Někteří lidé nedělají chyby citáty (strana 335)

„Sbírat ceny je jedna věc, ale jestli se vaše věci udrží, druhá. Nikdy jsme já ani moji kolegové nedostali žádnou cenu, ale mě nejvíc těší, že to vzali diváci.“

Petr Markov (1945) Narozen 25.8.1945 v Praze. Herec, textař, filmový a rozhlasový scenárista, dramatik a publicista.

Zdroj: [Řekl jsem Vorlíčkovi, že když nebude dělat hudbu Hádl, nebude film, dupl si scenárista Vodníků, dvojka.rozhlas.cz, 2020-07-17, 2020-07-18, https://dvojka.rozhlas.cz/rekl-jsem-vorlickovi-ze-kdyz-nebude-delat-hudbu-hadl-nebude-film-dupl-si-8252016]

„Jedna planeta Země, jedna příroda, jeden život jako planeta. Pak mnoho divů a spoustu přežití spoustu pochopení a spoustu myšlenek tolik slov knih a znalostí a přesto. Se svět tak vyvíjí až se ničí příroda nemá klid citliví jedinci šílí duše trpí. Kde ptám se kde jsou hranice moralní nastavená pravidla nebo na papíře napsaná. Kolik vezmeš z přírody tolik do ní musíš vrátit nazpět né přetvořit k obrazu svému lidskému ale spátky do klidu přírody tak jaká je divoká pestrá a plná života svobodná čistá bez zásahu člověka. Jasně pro člověka míň smířitelná a přijatelná a využitelná ale i v nás jako lidských bitostech pramení život posvátná energie bytí. Žijeme jako lidstvo tolik let s přírodou a přesto řešíme víc svoje ega a svoje plány cíle touhy chamtivost chtít víc něco víc být mocní lepší líp žít míň se starat míň se dřít víc si užívat. Proč se všechno vzdaluje lidskosti a přírodě přirozenosti života lásky k životu a vira v život. A slepě nasledujeme něco ideu něčeho lepšího co je iluze která nás dělá oběťmi informací. Které nás dělají chytřejší a propojenější informacema se světem ale né lidskými bytostmi kterým v žilách proudí krev. Vlastně každej to myslí a cítí jinak protože je jinak nastavenej chápat a má jiné životní nápady.“

Kristohint

„Já mohu říci jedinou věc. Je třeba, abychom byli velice opatrní a prozíraví. Neustupovat fašizujícím tendencím, protože někde to začíná, vypadá to úplně nevinně, potom jsou důsledky takové, jako šest milionů padlých lidí. Toto chci uvést jako poselství pro budoucí generace.“

Edgar Semmel (1924)

Zdroj: [Kroupa, Mikuláš, České legionáře trápí, že lidé zapomínají na historii, radio.cz, 2003-02-12, 2020-04-02, https://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/ceske-legionare-trapi-ze-lide-zapominaji-na-historii]

„Opakování mě nebaví, mantinely jsou skvělé, ale musíte se mezi nimi umět pohybovat svobodně.“

Vojtěch Dyk (1985) český herec a zpěvák

Zdroj: https://video.aktualne.cz/dvtv/dyk-touzim-odjet-pryc-a-delat-neco-jineho-stereotyp-je-smrt/r~ef6120e6296a11eaac760cc47ab5f122/

„Opakování mě nebaví, mantinely jsou skvělé, ale musíte se mezi nimi umět pohybovat svobodně.“

Vojtěch Dyk (1985) český herec a zpěvák

Zdroj: https://video.aktualne.cz/dvtv/dyk-touzim-odjet-pryc-a-delat-neco-jineho-stereotyp-je-smrt/r~ef6120e6296a11eaac760cc47ab5f122/

„Někteří členové strany a funkcionáři během listopadových událostí, včetně bývalého předsedy KSČM J. Svobody, podporovali opozici v době, kdy strana usilovala cestou přestavby o potřebné změny a překonání nedostatků a po 17. listopadu projevovali náramnou radost, že byl za jejich účasti svržen „totalitní“ režim. Tito lidé se, ať již v myslné představě, že pomohou socialismu, anebo se zlými úmysly, spojili s jeho nepřáteli. Nelze jim odpustit, s jakou aktivitou a servilností vůči strůjcům státního převratu se podíleli na hanobení revoluční minulosti a restauraci kapitalismu. Zazářil mezi nimi Valtr Komárek. Tento někdy až servilně se nám podbízející ředitel Prognostického ústavu ČSAV měl otevřené dveře k většině vedoucích představitelů strany a vlády. Aktivně se podílel na vypracování cest dalšího sociálně ekonomického rozvoje. Analýzy a návrhy vycházející z Prognostického ústavu, jemuž jeho kritici říkali „Jakešova věštírna“, byly vedením strany využívány. Proto bylo pro mne a nejenom pro mne překvapující, jak se tento „prominentní“ ředitel stal v listopadu předním kritikem socialismu a hlavním licoměrným žalobcem vedení strany, které nazval „mafií“. Skutečnost ovšem byla taková, že pokud lze vůbec mluvit o nějaké mafii, pak fungovala především v Prognostickém ústavu v čele s V. Komárkem. Svědčí o tom, že z jeho nepočetných řad vzešli vedle Komárka Klaus, Dyba, Dlouhý a další, kteří stanuli ve vysokých vládních funkcích a dnes navlékli dresy různých politických stran. Patří mezi ně nemálo bývalých členů a funkcionářů KSČ, kteří byli po roce 1968 vyloučeni nebo vyškrnuti. Jejich přisluhování V. Havlovi a jiným představitelům dnešní moci, jejich neochota či zbabělost postavit se na stranu socialismu třeba – jak kdysi uváděli – „s lidskou tváří“, zcela jasně odhalily jejich „pravou tvář“ a jejich skutečné úmysly, které se už dnes – na rozdíl od roku 1968 – nesnaží zastírat.“

Miloš Jakeš (1922–2020) československý politik

s. 118
Dílo, Dva roky generálním tajemníkem, 1996

„Největší umělecké zážitky jsem pocítil tehdy, když jsem si náhle uvědomil tu nádheru soch, které vytvořili anonymní afričtí umělci. Tato díla svou religiózní, vášnivě rigorózní logikou jsou nejsilnější a nejkrásnější, co lidská vynalézavost vytvořila.“

Pablo Picasso (1881–1973) španělský malíř, sochař, grafik, keramik a scénograf

Zdroj: [Šebek, Filip, Dogonské umění na pražském hradě, Lidé a Země, 2002, 11, 828]

„Toto je největší a nejpyšnější dílo, jaké kdy Inkové vykonali, aby dokázali svou moc a svůj majestát.“

Garcilaso de la Vega (1503–1536) španělský básník

o Cuzcu
Zdroj: [Šimková-Broulová, Martina, Nad pupkem světa, Lidé a Země, 2002, 11, 800]

„Principy, které byly zásadní, byly neprincipiální.“

Viktor Stěpanovič Černomyrdin (1938–2010) ruský politik a diplomat

Zdroj: https://www.lidovky.cz/lide/mam-asi-dva-syny-zemrel-rusky-expremier-viktor-cernomyrdin.A101103_081542_lide_ter

„Děti jsem si brala prostě proto, že jsem děti mít chtěla. Adoptovali jsme je za totality, kdy jsem měla šílený kádrový profil, takže jsem se bála, že mi vůbec žádné dítě nedají. Nedali mi pas, nesměla jsem asi jedenáct let vůbec vycestovat a vyhazovali mě i z místa uklízečky v nemocnici, takže jsem se fakt strašně bála, že se budou mstít i takhle. Říkala jsem si, že to asi dělá režimu takovou radost nedovolit mi ale opravdu vůbec nic. Takže my jsme si do dotazníku napsali, že chceme jakékoli dítě. Ale je fakt, že i kdybych ten kádrový profil neměla, že bych to tam napsala stejně.
–v rozhovoru s Martinem Anderem a Romanou Lysákovou, Sedmá generace, 6/06“

Tereza Boučková (1957) česká spisovatelka a scénáristka

Zdroj: http://www.sedmagenerace.cz/index.php?art=clanek&id=51

„Nezáleží na tom co je v naší hloubce naší duše a jací opravdu jsme. Ale na tom jak hluboce žijeme myslíme ve svém okamžiku a co tomu okamžiku daváme a jak ho vnímáme. Protože co když je nikdo extra zlí manipulátor a prostě si to nepřipustí ale žije dobrý život protože. Ostatní okolo neřeší okamžiky ale víc činností které vedou ke zlosti protože jsou extra nepodstatný. A tím jak dělají čin bez vnímaní okamžiku. Pak čas a myšlenka v okamžiku strací na hodnotě tím že nebyla hluboká ale povrchní bez většího efektu na vnímání myšlení. A pak nemají náhodou všichni problém z vnímáním myšlením vědomě okamžiku. A ten zbytek jsou jen duševně psychicky kyborgové prostě umělé myšlení reálné tělo co složí těm co jsou v okamžiku myšlením vědomí.“

Chaos 🌌

Tento citát čeká na kontrolu.

„Život není film. Občas si idealizujeme osoby, romantizujeme situace a fantazírujeme představy. Dost často to děláme právě na popud příběhu z filmu. Nebo zkrátka chceme žít v naději a krásné fantazii. Není to iluze. Víme, že život není pohádka a dost často se věci odehrají úplně jinak, než chceme nebo si myslíme. Nic nemění na tom, že nejde nemilovat ten pocit, který dává křídla, i když to mnohdy žije, jen v nás. Už víte, že dokud to bude vaši součástí, vždycky se zvednete, půjdete dál a opět můžete roztáhnout křídla a vzlétnout. Můžete se opřít o to hezké, co třeba nežijete, ale jednou žít můžete. A i když to žít nebudete, tak si uvědomte, co žije ve vás vám nikdo vzít nemůže.“

Asníková Adéla

„Dřina dodává hrdosti tomu, kdo ji vykonává. Dáš-li tuhle hrdost jen v nejmenším najevo, jsi vyřízený. Svět miluje a oslavuje jen lenochy, které čas od času napadne něco hezkého, co hned za tepla naservírují. Proč? Protože pohled na lenocha uklidňuje, protože jeho ochablost a malátnost vyvolává v tom, kdo se na něj dívá, příjemný pocit nadřazenosti, a konečně, protože lenoch dotvrzuje stupidní tradici, klišé bezstarostnosti a bohémského génia, který kašle na své nadání, mrhá jím a je tak zamotaný do svých nectností, že nemá nakonec vůbec žádnou hrdost. Nemluvě o tom, že dobrým nápadům lenochovým porozumějí lidé daleko snáz než velkému, důkladnému dílu svědomitého pracovníka.“

Jean Dutourd (1920–2011) francouzský spisovatel

„Máme mnoho písní pro mládež, včetně rapových a tanečních, ale v éteru je neuslyšíte. Při vší prostotě a lehkosti stejně zůstávají v tradicích písňové kultury sovětské estrády a nejsou natolik lehkomyslné, jak je dnes přijato. Proto je bohužel odmítají ti lidé, kteří nyní „stojí u kormidla“ showbusinessu. Je to divné. Vždyť v posledních letech sledujeme zvýšený zájem o staré písně. Lidi staršího věku ještě můžeme pochopit. Je v nich nostalgie po Sovětském svazu – mocné zemi, ve které vyrostli. Ale proč se mládež přimyká k retru? Zdá se mi, že mladým dnes schází ty vysoké mravní ideály, o kterých se mluvilo v nejlepších dílech sovětské estrády.“

Alexandra Pachmutovová (1929) ruská a sovětská hudební skladatelka, zejména písňová

„Láska je jako droga. Nejdřív se dostaví pocit euforie, kterému se zcela oddáš. Ale uplyne den, a chceš ještě víc. Zatím jsi tomu nepropadl úplně, ale ten pocit se ti líbil a myslíš si, že ho dkokážeš ovládat. Dvě minuty myslíš na milovanou osobu a další tři hodiny na něco jiného. Ale postupně si na toho druhého zvykáš, až jsi na něm úplně závislý. Pak tři hodiny myslíš na něj a dvě minuty na něco jiného. Když s tebou není, prožíváš stejné pocity jako lidé závislí na drogách, když je nemají. V takových chvílích bys pro lásku udělal cokoliv, stejně jako narkoman, který krade a ponižuje se, jen aby dostal svoji dávku.“

Paulo Coelho kniha U řeky Piedra jsem usedla a plakala

„Nebuďte nevědomí jako zvířata, která nezná nic jiného než následování stáda; quæ pergunt, non quo eundum est, sed quo itur; následují nevědouce, kam by měla jít, ale kam jde většina. Vy jste ale lidé, a máte v sobě rozumnou duši; proto vás vyzývám, nebuďte složeni a utvářeni podle zvyku a příkladu, což jest zvířecké, ale podle nějakého vnitřního poznání a rozumu. Odchylte se od zástupu a doptávejte se upřímně Boha, jakou cestou mám jít? Toho, který se Jej bojí, On sám bude učit cestě, kterou by si měl vybrat. Cesta k tomuto požehnanému konci je velmi úzká, velmi obtížná; musíte na ní mít vůdce – musíte mít lampu a v ní světlo – jinak nemůžete než zabloudit.“

Hugh Binning (1627–1653) filosof a teolog, oponent Olivera Cromwella ve Skotsku

Originál: (en) Be not ignorant as beasts, that know no other things than to follow the drove; quæ pergunt, non quo eundum est, sed quo itur; they follow not whither they ought to go, but whither most go. You are men, and have reasonable souls within you; therefore I beseech you, be not composed and fashioned according to custom and example, that is brutish, but according to some inward knowledge and reason. Retire once from the multitude, and ask in earnest at God, What is the way? Him that fears Him He will teach the way that he should choose. The way to his blessed end is very strait, very difficult; you must have a guide in it,—you must have a lamp and a light in it,—else you cannot but go wrong.
Zdroj: [Binning, Hugh, I, James Cochrane, The Works of the Rev. Hugh Binning: with a Life of the Author, and Notes, https://books.google.cz/books?id=pg1OAQAAMAAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false, William White and Company, Edinburgh, 1839, 408, 29, angličtina]