Vyhledávání

„V některých ohledech utrpení přestává být utrpením v okamžiku, kdy najde smysl, například smysl oběti.“

„Každé štěstí je mistrovské dílo: sebemenší chybou se znehodnotí, sebemenší nedokonalostí se pokazí, sebemenší malicherností zhloupne.“

„Jsme povinni sděliti budoucí generaci své vědomosti nabyté dlouhou zkušeností, aby se vyvarovala chyb, které byly našimi učiteli.“

„Bylo chybou žít svůj život v minulosti. Člověk nemůže jet na koni dozadu a přitom ho držet na uzdě.“

„Člověk k sobě bytostně potřebuje někoho, komu by věřil natolik, že by na něho mohl svádět své chyby.“

„Jediná chyba, kterou mají skutečně dobré spisy, je ta, že jsou obyčejně příčinou mnoha spisů špatných nebo prostředních.“

„Chceme od svých přátel, aby nám upřímně vytýkali naše chyby; když násposlechnou, poznáme okamžitě, s jakými idioty jsme se vlastně přátelili.“

„Na lidech je vždycky chyba někde jinde než v tom, že jsou děsní: mají poruchu socializace nebo jsou emočně nestabilní nebo tak něco.“

„Chtějí mě možná jako kuchaře nebo tak něco. (poté, co po odchodu do důchodu dostal, kvůli administrativní chybě, povolávací rozkaz)“

„Pokud chybuji, tak jen proto,
že jsem doposud, nebyl nikým opraven.
Jak mám tedy rozpoznat mnohé chyby,
jichž se dopouštím, když o nich nevím?“

„Často si nevážime to čo máme. Naša chyba je, že domov, jedlo, pokojný spánok, berieme za samozrejmosť.“

„Velice málo věcí se stalo v pravý čas, a ty ostatní se nestaly vůbec; svědomití historikové tyto chyby napraví.“

„Člověk musí být dost velký na to, aby přiznal své chyby, dost chytrý na to, aby z nich těžil, a dost silný na to, aby je napravil.“

„Každá generace se snaží napravit chyby těch minulých a přitom posunout lidstvo dál, kde vytvoří vlastní.“

„Moderní manžel je muž, který už jako hoch dělal vždy to, co chtěli jeho rodiče; který později udělal to, co chtěla manželka; který dnes dělá to, co chtějí jeho děti a který patrně nikdy nebude moci dělat to, co by sám chtěl.“

„Je zvláštní, jak vás osudy některých lidí ovlivní. Cítíte povinnost jim pomoct, ale zároveň máte strach z neúspěchu. Co máte tedy dělat? Kladete si jednu otázku za druhou, čas jde dál a potkáváte nové osudy, zatímco ty staré se pomalu vytrácí.
Zapomínáme, litujeme a snažíme se to vždy nějak napravit. Bohužel někdy už je pozdě…“

„K čemu je dobré vyvozovat závěry ze zkušenosti? Nepopírám, že někdy děláme ty správné, ale neděláme stejně často také falešné?“

„Dál chci dělat, co jsem dělal dosud, tedy hrát, jenom už ne jako zaměstnanec. Navíc v instituci, o které je tak chaoticky a nekompetentně rozhodováno.“

„Veškeré lidské kvaltování toliko pro hovada dobré jest. Což dobytek jsem, že vše, co dělám, pro břicho dělám a ještě hůře?“