Viktor Frankl citáty

„Kdo se táže po smyslu života, klade otázku špatně. Otázky nám pokládá život a na nás je, abychom na ně odpovídali.“

—  Viktor Frankl

„Člověk by se neměl ptát po smyslu vlastního života. Měl by si uvědomit, že je to on, kdo je tázán. Život se každého ptá na smysl jeho života - a každý může odpovědět životu jen tím, co dělá; naší jedinou odezvou na život je chovat se odpovědně.“

—  Viktor Frankl

Zdroj: [Covey, Stephen R., 7 návyků skutečně efektivních lidí, Management Press, Praha, 2009, 978-80-7261-156-0, 123]

„Když již nemůžeme změnit situaci, je výzvou změnit sebe.“

—  Viktor Frankl

„Člověk může přijít o všechno kromě jediného: nikdo mu nemůže vzít 'poslední lidskou svobodu' - vybrat si za jakýchkoliv okolností svůj vlastní přístup, svou vlastní cestu.“

—  Viktor Frankl

„I z kamení, které ti někdo nahrnul do cesty, můžeš postavit katedrálu.“

—  Viktor Frankl

Zdroj: [Kosová, Martina, Logoterapie, Grada, Praha, 2014, 978-80-247-4346-2, 93]

„Podstata lidské existence spočívá v její sebetranscendenci. Být člověkem znamená vždy už být zaměřen a nastaven na něco nebo někoho, být oddán nějakému dílu.“

—  Viktor Frankl

„Postavte člověka před zrcadlo a odstraňte z jeho života veškeré povědomí o Bohu, andělech a démonech. A pak mu můžete říci: Teď máš před sebou svého nejnelítostnějšího soudce.“

—  Viktor Frankl

„Úloha každého člověka je stejně jedinečná, jako je jedinečná jeho příležitost ji splnit.“

—  Viktor Frankl

„Vidím v tom skutečnou výzvu připojit se k této menšině (slušných lidí a světců). Neboť svět je ve špatném stavu, ale všechno bude ještě horší, pokud každý z nás neudělá to nejlepší. A tak tedy buďme bdělí - bdělí ve dvojím smyslu: Od Osvětimi víme, čeho je člověk schopen. A od Hirošimy víme, co vše je v sázce.“

—  Viktor Frankl

Zdroj: [Kosová, Martina, Logoterapie, Grada, Praha, 2014, 978-80-247-4346-2]

„Snad ještě žádná generace nepoznala člověka tak, jak ho poznala generace naše. Co tedy je člověk? Je to bytost, která vynalezla spalovací pece. Je však současně i bytostí, která šla do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech.“

—  Viktor Frankl, kniha A přesto říci životu ano

Zdroj: FRANKL, Viktor E., A přesto říci životu ano, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1996, ISBN 80-7192-095-9

„Kvalita přednášky často závisí na kvalitě kávy.“

—  Viktor Frankl

„Žij tak, jako bys žil po druhé a poprvé dělal vše tak špatně, jak to právě teď hodláš učinit.“

—  Viktor Frankl

„Člověk je připraven a ochoten přijmout jakékoliv utrpení, jakmile a dokud je schopen v něm vidět nějaký smysl.“

—  Viktor Frankl

„Každý den a každá hodina v lágru dávala tisíce příležitostí k vnitřnímu rozhodnutí, které bylo rozhodnutím pro, nebo proti propadnutí člověka těm okolním silám, které hrozily uloupit mu to nejvlastnější, jeho vnitřní svobodu, a svést ho k tomu, aby se zřekl své svobody a důstojnosti a stal se pouhým míčem na hraní, pouhým objektem vnějších podmínek a nechal se od nich proměnit v typického koncentráčníka.“

—  Viktor Frankl, kniha A přesto říci životu ano

Zdroj: FRANKL, Viktor E., A přesto říci životu ano, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1996, ISBN 80-7192-095-9

„Ti, kdo mají „proč“ žít, mohou nést téměř „jak“.“

—  Viktor Frankl

„Všechno může být převzato od člověka, ale jedna věc: poslední z lidských svobod - zvolit si přístup člověka za všech daných okolností, zvolit si vlastní cestu.“

—  Viktor Frankl

„Člověk může přijít o všechno kromě jediného: nikdo mu nemůže vzít poslední lidskou svobodu“

—  Viktor Frankl

vybrat si za jakýchkoliv okolností svůj vlastní přístup, svou vlastní cestu.
Zdroj: [Urban, Hal, To nejdůležitější v životě, Portál, Praha, 2007, 978-80-7367-344-4, 46]

„Přemítala mě myšlenka: poprvé v mém životě jsem viděl pravdu tak, jak je zasazena do písně tolika básníky, prohlášených za poslední moudrost tolika mysliteli. Pravda - že láska je konečným a nejvyšším cílem, kterým může člověk aspirovat.“

—  Viktor Frankl

„Zakouším pravdu, že láska je nějak poslední a nejvyšší, k čemu se člověk může vzepnout… Chápu, že člověk, i když mu už na tomto světě nezbývá vůbec nic, může být blažený (byť i jen na okamžik), je-li ve svém nejhlubším nitru oddán obrazu milovaného člověka.“

—  Viktor Frankl