Vyhledávání

„Láska necítí žádné břemeno, nemyslí na své potíže, nepokouší se o to, co je nad její síly, nevymlouvá se na nemožnost, protože si myslí, že všechno je pro ni povoleno a všechno je možné.“

„O lásce se mluví těžko, protože to krásné slůvko je dnes tak různě zabarveno,
že při jeho Vyslovení člověka napadá všechno možné, jenom ne to, co vystihuje.“

„Nejste ostrov, který přetrvává sám se sebou, ale byli jste stvořeni pro lásku, a tedy pro dávání, pro odříkání - pro "prořezávání se". Jedině když se dáte, když se ztratíte, jak říká Kristus, můžete žít.“

„Chápu lidskost chápu lidstvo chápu lásku chápu energií a mnoho cítím. Přesto tak málo chápu tolik informací jsem hlupák nebo myslitel?“

„Bránila by se tím, že láska, nezáleží na tom, čím jiným by mohla být, je přirozeným talentem. Řekla by: Buď se narodíš tak, že víš jak milovat, nebo se to nikdy nedozvíš.“

„Za štěstím se nedá cestovat, nelze ho vlastnit, vydělat, nosit ani spotřebovávat. Štěstí je duchovní zkušenost prožívání každé minuty s láskou, milostí a vděčností.“

„Hledám muže, který ví, že láska je spíše společná práce než konečný výsledek. Kdo přijde s rukama připravenýma pomáhat, ne s prázdnými sliby.“

„Často mluvíme o přijetí, ale lásku nabízíme až ve chvíli, kdy se druhý vejde do našich představ. Možná proto ji tak hledáme – protože ji sami neumíme dát bez podmínek.“

„Mnoho lidí se mě ptá: "Jak můžu druhé milovat bezpodmínečně? Jak můžu milovat ty, kteří mě zraňují?" Ale ta otázka je už špatně položená. Bezpodmínečná láska není něco, co byste dělali. Je to o tom, kým jste a jak tím jste, stačí si to jen uvědomit.
Bezpodmínečná láska začíná tehdy, když se nejdříve naučíme bezpodmínečně milovat sami sebe. Jste-li jako většina lidí, pak jste na sebe pravděpodobně velmi tvrdí a vůči sobě hluboce kritičtí.
Jenže dokud se nenaučíme sami sebe milovat bezpodmínečně, nemůže se stát bezpodmínečnou láskou. Vše začíná u nás samých, neboť jsme všichni propojeni a jsme součástí jednoho vědomí. Proto když začnete milovat bezpodmínečně sami sebe, prostě se tou láskou stanete, vyzařujete tuto lásku na ostatní kolem vás, aniž byste se o to museli snažit.
Ostatní kolem vás ji cítí, dotýká se jich a na hluboké úrovni je proměňuje. Zároveň, když milujete sami sebe, nedovolíte ostatním, aby s vámi zacházeli jako s rohožkou přede dveřmi, nebo aby vás ovládali, stejně jako vy sami nemáte potřebu ovládat je.
Bytím ve vaší přítomnosti se druzí učí, jak se k vám chovat, pokud chtějí být skutečně s vámi. Také se tím učí, jak by oni sami chtěli, aby se k nim chovali druzí. My všichni přivádíme sami sebe do všech našich vztahů. Pokud se štítíte sami sebe, pak přesně takové přivádíte sami sebe kamkoliv jdete, včetně vašich vztahů.
Pamatujte: vždy to začíná u vás a není to o KONÁNÍ lásky. Je to o BYTÍ láskou.“

„Moc dneska vědou, pomocí vědy vládne. Dneska se žádná mocenská struktura bez vědy neobejde. Jednak se neobejde bez produktů vědy, ale ta lepší, vyšší se neobejde ani bez vědy samotné. To, že se věda nechává kupovat a dělá svou práci na objednávku, je dokladem jakési upadlosti intelektuálství do něčeho, co je pokleslé. Postmodernita začala de facto v modernitě, v té vědě, která přestala být posedlostí hledání pravdy a stala se výrobou toho, co si kdo objednal. A v tom smyslu intelektuál, který by byl podnikatelem a dodával by potřebnou intelektuální zbrojnici komukoliv, tak vlastně poklesá na úroveň „vědce“. Proto si myslím, že povědomí té povolanosti je strašlivě důležité, ale nelze se při tom pouze odvolávat na tradici, ale musíme analyzovat také to, co to ještě může znamenat dnes. Tedy intelektuál není ten, kdo má pravdu, ale ten, jemuž je pravda důležitější než jakákoli politika, jakákoli mocenská pozice, jakýkoli omezený zájem.“

„Láska je nejsilnější emoce,
Víra je oslabení mě duše,
Co je zlo? Co Dobro?
Když vyhraju?
Když prohraju?
Když se než u včas tím??
Podle mě je to o nás, pokud chceme, tak jde i nemyslitelné, ale ve jménu lásky, boha, míru se děly nepopsatelné odporně odporné zvěrstva na lidech samotných..
Každý ale má na výběr z 1000moznosti, ale pokud je člověk z Ostuzen a příkladně sepárován, má za výsledek celoživotního odloučení od potenciálního radovani z přítomného štěstí,…..“

„Pes je velmi neprozřetelný. Nikdy se nestará o to, máte-li pravdu nebo ne, neptá se, jste-li bohat či chud. Jste jeho kamarád… Drží se vás stále, aby vás potěšil, bděl nad vámi, a v krajním případě dal za vás i svůj život. Bláhový pes, bez rozumu a bez duše.“

„Cítíš nedůvěru vůči umění abstraktnímu? Zdá se, že ti slovní rozbor dává za pravdu, neboť abstrakce znamená vlastně odčítání a musíme se tudíž obávat,že tu bylo něco ubráno z plnosti života, světa a jeho obrazu.“

„K čemuž je dále nutno přičíst tradiční handicap českých spisovatelů: berou své knihy vážně. Dyk tak ztratil fůru času hledáním fundamentální ideje a spřádáním nenápadně morálních pravd, jimž jest nechat v románu zaznít.“

„Jsou okamžiky – je to cosi, co trvá jen pět, šest vteřin – kdy cítíte pojednou přítomnost věčného souladu. Úkaz ten není ani pozemský, ani nebeský, je to jasný a nesporný pocit. Zdá se vám pojednou, že jste ve styku s celou přírodou, a řeknete si: ano, to je pravda.“

„Neignorujme mezi námi pravdu… politicky jsme my ti agresoři a oni se brání… Ta země je jejich, protože oni ji obývají, zatímco my sem chceme přijít a usadit se, a z jejich pohledu jim chceme vzít jejich zemi. Za terorismem (Arabů) je hnutí, které – byť je primitivní – není prosto idealismu a sebeobětování.“

„Nikdy by jsem si nevybral možnost hájit barvy Španělska, protože jsem Argentinec. Je však pravda, že se mne snažili získat. Není možné zapomenout, že jsem v Barceloně strávil přibližně tolik roků jako v Argentině a může to ve mne vzbudit rozdílnou loajalitu. Ale já nikdy nezklamu svoje barvy.“

„Všednost s sebou nese tu nabídku i tu možnost, že člověk zapomene na všechno ostatní. To je pravda, nad kterou by ale člověk neměl žasnout. Co je negativní, to je konzum. Konzumování života s tím, že člověk tím soustředěním se na konzum toho, co se mu nabízí, zapomíná na to, že je člověk.“

„„Jde o lidi, máti, ne o místo. Kdybys odsud odešla, byla bys stejná kdekoliv jinde.“ Je to dost velká pravda, ale už nemůžu přestat. „Jestli mám odsud někdy odejít…“ polknu. „Nejdřív se postarám, abych byl lepší tady.““