Vyhledávání

„Myslím, že člověk musí prostě chtít cestovat. Ještě před tím, než jsem byl baťůžkář, začínal jsem jako tremp na Kokoříně. Proto mi přijde vtipné, když se mě lidé na diskusích ptají: „Chci se stát cestovatelem, jak mám začít?“ Všichni mají dojem, že musí začít expedicí napříč Afrikou. Což je úplný nesmysl. Vezměte batoh a jeďte do Turecka! Je to blízko, je to bezpečné, je to relativně levné …“

„Pokud s časem zacházíme jako s něčím, co nám patří a co můžeme kontrolovat, zřejmě svůj život zhoršujeme ještě v dalším smyslu. Nevyhnutelně začneme být posedlí jeho "dobrým využitím" a přitom odhalíme neblahou pravdu - čím víc se zaměřujeme na to, abychom čas využívali dobře, tím víc nám bude každý den připadat jako něco, čím musíme projít na cestě k nějakému klidnějšímu, lepšímu, uspokojivějšímu bodu v budoucnosti, který ale nikdy nenastane. Problém tkví v instrumentalizaci. Využívat čas z definice znamená zacházet s ním instrumentálně, jako s prostředkem k dosažení cíle. Děláte to samozřejmě každý den - varnou konvici nedáváte z lásky k ohřívání vody, ponožky do pračky nedáváte z lásky k ovládání pračky, ale proto, že chcete šálek kávy nebo čisté ponožky. Jako zrádně snadné se však ukazuje vkládat do tohoto instrumentálního vztahu příliš a soustředit se výhradně na cíl, místo abyste se zaměřovali na to, kde jste. Výsledkem je, že mentálně žijete v budoucnosti, že "skutečnou" hodnotu svého života umisťujete do bodu, kterého jste zatím nedosáhli a ani nikdy nedosáhnete.“

„Jakkoli by byla diktatura strany vhodným prostředkem k tomu, aby zasadila ránu kapitalistickému systému (o čemž silně pochybuji), je tato diktatura nicméně škodlivá pro utváření nové socialistické společnosti. Co bezpodmínečně potřebujeme, jsou místní zřízení, místní síly; ale zde nejsou žádné, nikde. Místo toho člověk naráží, kam jen se obrátí, na lidi, kteří nemají ani potuchy o skutečném životě, a kteří se dopouštějí nejtěžších omylů, jež jsou zaplaceny tisíci životů a zpustošením celých oblastí….. Rusko by se muselo - aby zvrátilo nynější stav rozkladu - vrátit k tvůrčímu géniu lokálních sil, který - jak já to vidím - může být faktorem utváření nového života. A čím dříve bude pochopena nutnost této nové cesty, tím lépe. Pak bude lid mnohem spíše ochoten přijímat skutečné sociální formy života. Když ale bude dále trvat nynější situace, stane se samo slovo socialismus kletbou. Leninovi“

„Drazí přátelé. Život je boj a mnozí hráči již odpadli. Těžké chvíle je donutily ukončit hru nemožně plnících se pravidel. Je to tak ať chceme nebo ne. Někdy padne 6 a jindy ani nemáme čím hrát. Ale přesto nám život míchá kartami. Než se, ale rozhodneme ukončit hru, uvědomme si, že je alespoň jedna nádherná chvíle pro kterou se vyplatí hrát dál…“

„BARONETT: Takový je život?
DIDEROT: Ne, život ne, filosofie.
BARONETT: Myslel jsem, že být filosofem, znamená říkat, co si myslíme.
DIDEROT: Zajisté. A zároveň, být filosofem, znamená myslet si tolik věcí…
BARONETT: Ale být filosofem znamená zastavit se u jedné myšlenky a věřit v ni.
DIDEROT: To, to znamená být kretén. Kretén neříká, co si myslí, ale co si chce myslet; mluví jako dobyvatel.“

„…. přepadl mě onen rozjařený pocit jako z jiného světa, který někdy zakouším, když vstupuji do sféry života někoho jiného, pocit (který se na chvilku jeví jako zcela reálná možnost), že změním své banální návyky a začnu žít právě takhle, pocit, který se vždycky rozplyne hned další ráno, když se probudím do starých známých neměnných kulis svého vlastního života.“

„Pokud opravdu chcete, aby posoudit charaktermuž, nedívejte se na jeho velké činy. Dokonce blázen může jednou za život, aby se stal hrdinou. Všimněte si, jak osoba vykonává Nejčastějším případem je a dá vám informaci, pokud jde o skutečné povaze ní. Výjimečné případy pozvednutí a nejnižším člověka do jisté vznešenosti, ale pouze jedna osoba je opravdu skvělé, jehož charakter je velký a neměnná ve všech okolnostech života.“

„Hata yoga je způsob práce s tělem, způsob disciplinování těla, očištění těla, přípravy těla k vyšším úrovním energie. Všichni jsme živi, všichni jsme lidské bytosti, nacházející se tady. My všichni však neprožíváme život se stejnou intenzitou, protože naše energetické úrovně nejsou stejné. Naše životní energie nejsou stejné. Různí lidé prožívají život s různou intenzitou.“

„… v zásadě sport totiž neprodlužuje život. Jeho délka je víceméně daná geneticky. Nezdravým životním stylem si můžeme délku výrazně zkrátit. A sportem si můžeme přidat aktivní léta v průběhu života. Ale ne si prodloužit genetický předpoklad. Podívejte, já ve svých téměř sedmdesáti letech doběhnu tramvaj. Vyjdu do čtvrtého patra. Nejsem ctihodný kmet, který chodí o hůlce.“

„Tak jo je, jo je to chyba. Já vím že je to chyba ale v životě jsou určitý věci kdy víš že je to chyba ale vlastně nevíš jestli to opravdu chyba je, protože jediný způsob jak to zjistit je tu chybu udělat, ohlédnout se a říct si jo to byla chyba. Takže mnohem větší chybou by bylo tu chybu nikdy neudělat protože pak bys celý život nevěděl jestli něco chyba je nebo není…“

„Život není jenom samí slunce a duha je to hodně zlý a drsný místo a i když jsi sebesilnější stráží tě na kolena a nechá tě klečet když to připustíš nikdo nerozdává tak tvrdý rány jako život ale nejde o to jak inkasuješ jde o to kolik ran uneseš a přesto se znovu zvedneš kolik ran dokážeš přijmout ale nezastaví tě jenom tak se vítězí“

„Mám v ní ukryté všechno, co jsem za ta léta na jevišti a v životě posbírala a potkala. Svoje myšlenky, úspěchy i prohry, svoje lásky i své nepřátele, svoje touhy i pochyby, komplexy, radost ze života i strach ze smrti. Musím dávat pozor, když zrovna prožívám něco, co mě bolí natolik, že to bolí i Shirley Valentine, abych nepustila slzy tak, aby se nedaly zadržet.“

„Bez příčiny problémů by problémy nebyli. A to co je příčinou problému. Je příčinou ceku problému je přístup celku k problému. Když celek to nebere opravdově a jen žvani nahrává do karet těm co nežvaní a jednají. A když celej celek neví co chce tak jinej celek ví. A když jde o životy a svobodu lidi tak nečinnost je důkazem slabosti a nejednotnosti celku a lhostejnosti k životem těch mrtvých.“

„Na tomhle světě se lidé nejvíce bojí dvou věcí: že zemřou, a že zůstanou úplně sami. Smrt je konec kontroly. Samota je její zkouška za života. Jeden strach tě nutí chytat se života, druhý tě nutí chytat se lidí. Ironií je, že většina lidí kvůli tomu nikdy skutečně nežije ani skutečně není s někým.“

„Zákon zachování rodu se v přírodě umístil na prvním místě, hned za ním boj o život. Zákon lásky se dostal až na předposlední místo, za ním je už jen nenávist.“

„Život vám za úsvitu mateřskou láskou dává slib, který nikdy nedodrží. Když vás po takové lásce nějaká žena obejme a přitiskne k sobě, je to už jenom upřímná soustrast.“

„Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany; nemá nic zvláštního, ani velkého, ani vznešeného, nýbrž vše malé, slabé, krátkodobé a smíšené s velkými zármutky.“

„Nenechte se zastrašit dlouhými slovy. Všechny skutečně důležité věci jako život, smrt, hlad, strach, den, noc i láska mají krátké názvy.“

„Jestliže nesloužíš, zraňuješ druhé. Jestliže sloužíš, zraňuješ sám sebe. Neznalost tohoto rozporu hubí duši. Osvobození od něho znamená život na věčnosti.“