Vyhledávání

„Každý obyčejný člověk má svůj neobyčejný příběh. Můžeme si myslet, že nejsme ničím zajímaví, že naše životy jsou nudné, protože neobjevujeme nepoznané, nepíše se o nás v novinách a nezískáváme ocenění. Všichni ale děláme něco fascinujícího, co od nás vyžaduje velkou odvahu a na co bychom měli být pyšní.“

„Ten, kdo se modlí, neztrácí duchapřítomnost ani tváří v tvář těm největším obtížím, protože si uvědomuje, že Bůh je s ním a v jeho otcovském náručí nalézá útočiště, klid a pokoj ducha. A navíc, otvíráme-li se v důvěře Bohu, otvíráme se velkoryseji i bližním, a jsme tedy schopnější stavět svůj život na Božím plánu.“

„Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…“

„Žít je to poslední, nač má zaneprázdněný člověk čas, a není nic těžšího, než vědět, jak žít. Odborníků v jiných oborech je všude plno, některé z těchto nauk, jak se zdá, si osvojili úplní chlapci tak dobře, že by v nich mohli dávat i hodiny: žít se však musíš učit po celý život.“

„„Vědění je uloženo v zrnu (semínku)“, tak zní výrok, jímž Hopiové vysvětlují Duchovní život, který nakonec vede k Seberealizaci. Tento výrok můžeme dále rozvést prohlášením „semínko je ve stromě a strom je v semínku“. Co je zde důležité, je ZMĚNA, absolutní a věčná Konstanta Stvoření. Tato konstanta je Zákon Stvořitele.“

„Vezměte si jeden nápad. Ujistěte se, že ten nápad je vaším životem, přemýšlejte o něm, sněte o něm, žijte tou myšlenkou. Ať mozek, svaly, nervy, každá část vašeho těla jsou plné této myšlenky, a vypusťte každý jiný nápad. To je cesta k úspěchu.“

„Nelíbí se mi jak vypadám. Nikdo nemá rád vlastní vzhled, a pokud má, nechci se s tím člověkem přátelit. Ale všichni víme, v čem tkví naše nejistoty. Otázka, kterou jsem si při psaní kladl, byla:,, Jak tyto nejistoty ovlivňují můj způsob života? Jak si kompenzuji to, že na sobě něco nemám rád? Co dělám, abych to zakryl?“

„Děkuji ti, můj nebeský Otče, skrze Ježíše Krista, tvého milého Syna, že jsi mne zachoval od všeho zla a nebezpečí, a prosím tě, aby všechny mé činy a život se mohly líbit tobě. Do tvých rukou se odevzdávám s tělem, duší i se vším, co mám. Amen.“

„Pomineme-li případy šílenství, platí, co napsal jistý spisovatel:, Pohlédnout smrti do tváře, smířit se s leckdy krutou agonií, dát přednost ztrátě života přinášejícího občas skutečné uspokojení a vystavit se obecnému opovržení, jež sebevraždu obklopuje, to nezasluhuje odsouzení, ale někdy obdiv.“

„V krátké době vynikla tehdy jako jedna z mála českých zpěvaček především v rolích z italské operní tvorby, pro něž měla nosný průbojný hlas zvláštního temného zabarvení, schopný vyjádřit pomocí dynamických odstínů složitý citový život postavy. -- o Jarmile Pechové“

„Jednou jsem bilancovala léta studií a ptala se, co bude dál, co chci opravdu dělat. Naučila jsem se hodně zajímavých věcí, ale nebyl to můj život......Kvůli matce jsem chtěla hrát, ale bála jsem se, že mě s ní budou srovnávat a kritizovat. Nakonec jsem ale pochopila, že když nezačnu teď, neudělám to už nikdy.“

„Pouze psát nestačí. Co je napsáno na papíře, ještě zdaleka není život. K napsanému je vždy ještě třeba přidat něco jiného. Nedovedu si vůbec představit, že bych jako spisovatel seděl osm hodin za psacím stolem jen abych psal. Zůstalo by prázdno. Chyběla by mi přeměna napsaných slov ve skutek.“

„Pokud chceme vychovat přirozeného člověka, to ještě neznamená, abychom z něj udělali divocha a vyhnali ho do hlubin lesa; ale stačí, aby se nedal strhnout do víru spoločenského života, ani vášněmi, ani mínkami lidi, aby viděl vlastníma očima, cítil vlastním srdcem, aby se nedal vést žádnou autoritou, ale jen svým rozumem.“

„Ujměte se jedné myšlenky. Udělejte z této myšlenky svůj život - myslete na ni, sněte o ní, žijte podle ní. Nechte mozek, svaly, nervy, každou část svého těla naplnit touto myšlenkou a všechny ostatní myšlenky nechte na pokoji. To je cesta k úspěchu.“

„Pokaždý když koukám do deštovích mraků. Chápu že chmury přídou a zase odejdou jako mraky na neby a pak slunce duha zazáří. Cítím klid ve své duši slunce svítí do mích očí. Sluníčko svítí kvete kvítí tráva roste. Cítím život cítím rádost.“

„Od dětství jsem byla vychovávaná jen k výkonu, prostě práce, práce a práce. A pak mi došlo, že nevím, o čem život vlastně je. Až nemoc mě naučila žít přítomností. A jestli bych chtěla ze své zkušenosti něco vzkázat, tak že dnes je čas splnit si sny a užít si den, protože další už přijít nemusí.“

„Jesli není touha žít a motivace existovat pak žádné diktování společnosti nezabrání jedinci aby uvažoval hodně tvrdě negativně. Hrozná je společnost neopravdová necitlivá nechápaváco neautentická co si myslí že může spasit jednotlivce. Ale přitom to mentalní strance uvažování a duševní pohodě klidu a zdraví a harmonické mezilidské vztahy nemá v pohodě. Dnešní společnost a její problemi jako celku jsou ubožejší víc než kdy jindy protože jídlo je snadno ke koupání v obchodech člověk nemusí lovit pěstovat nic si vyrabět sám velkobchody zabijí kreativitu a prohlubujou lenost a ještě víc špiní svět a to že všecho se dá snadno koupit snadno vyhodit snadno recyklovat snadno odvést na skládky. Rozmazlenost lidstva mít spoustu věcí místo přemýšlet o tom jak to udělat tak aby to nebylo zapotřebí to potřebovat. Nelibí se mě ten svět ve kterým žijeme protože v něm nevyhrává opravdovost a laskavost upřímnost slušnost ochota dobrá vůle lechkost života spojený z přírodou. A tím že život není samozdřejmost a ani nic co v tom životě co žijeme se nikdy skutečně nedá počitat v číslech podle toho jakou praci děláme. Já bych řekla spíš nakolik máme sebe natolik máme ten čas co si dáme pro život když ho máme. Podle toho jaké okamžiky jsme prožili a jak jsme se k nim postavili a jak jsme se zachovali ve chvilich kdy věci nebyli snadné to pro nás má tu hodnotu největší. A né peníze které jsou jen výsledek uvažování a snahy okolností.“

„Když se dostanete do věku, kdybyste sami mohli mít děti, začne vás najednou zajímat víc historie a minulost vlastní rodiny. Musela jsem vyklidit byt mých prarodičů a přitom jsem se probírala usazeninami jejich života: pohlednicemi, dopisy, mapami, dokumenty z války a poválečné doby. To mě k napsání románu inspirovalo.“

„Řeknu to takhle: každé velké město má svůj odbor pro řízení a plánování dopravy, kde padesátka lidí pořád kontroluje, jestli si to tady auťáky dost užívají a jestli se mají v našem městě fajn. Proto doporučuju, abychom na každé radnici založili také odbor pro pěší a veřejný život.“