„Když jsem se vrátil z koncentráku a chtěl jsem psát, měl jsem velmi silný pocit, že psaní, které by mě udržovalo u vzpomínek na smrt, by mě nutně dovedlo k sebevraždě. Bylo třeba si zvolit: psaní, nebo život. Žít nejprve předpokládalo na určitou dobu zapomenout. Bylo to zapomnění odhodlané, dobrovolné, do jisté míry terapeutické.“
Zdroj: [Charvátová, Anežka, Semprún, Jorge, iliteratura.cz, 2006-06-12, 2011-06-08, http://www.iliteratura.cz/Clanek/19391]
