Vyhledávání

„Bohové vytvořili po zralé úvaze dvojici, které se říká muž a žena tak, aby oba měli ze společného života co největší prospěch. Oba dva musí dávat a přijímat, proto poskytli oběma stejnou měrou paměť i pozornost, stejnou měrou také učinili oba schopné sebeovládání. Protože nemají oba přirozené vlohy k týmž věcem, potřebují tím spíš jeden druhého a jejich spojení se ukazuje ještě užitečnější: na co nestačí jeden, to dokáže druhý.“

„Důležité je, že život a každá živá individualita se zde pojímá nikoli jako forma či vývoj formy, ale jako komplexní poměr mezi rozdílnými rychlostmi, mezi zpomalením a zrychlením částic; jako skládání vyšších a nižších rychlostí na rovině imanence. (…) Právě díky rychlosti a pomalosti vklouzáváme mezi věci a spojujeme se s některou z nich. Nezačínáme nikdy na začátku, nezačínáme jako nepopsaná deska, mezi věci vklouzáváme, vstupujeme do prostředí, přízpůsobujeme se určitému rytmu nebo ho sami udáváme.“

„To je všechno krásné - kdo je sám, nemůže být opuštěn. Ale někdy večer se hroutí celá ta umělá stavba, život se změní ve zvlykavou, uštvanou melodii, ve vír divokých tužeb žádostí, trudnomyslnosti a touhy dostat se z té nesmyslné dospělosti, vybřednout z nesmyslného monotónního věčného kolovratu, lhostejno kam. Ach ta ubohá potřeba trochy tepla - nemohly by to být dvě ruce a laskavá tvář? A nebo i to je jen šálení a marnost a únik? Je vůbec ještě něco jiného než osamělost?“

„Řkouce Světlo kdysi nepovstala hlína! Jak velicí kdysi bývali, maje poslání jako nikdo. Však život nyní zralý výsměch člověku si přichystal: tu-post tupců valí sobě kámen, jež zove se posměchem věčnosti, zápas mozku s podbřiškem, kdy stádo domestikovaných zvířat slyší a poslouchá jen toho psa, jenž křičí dosti. Příšerná to doba, kdy summum bonum lidstva stojí na čtyřech nochách a kravském zvonu“

„Děti chtějí cítit, že mají schopnost dovolat se odezvy na to, co potřebují. Zatímco dospělí se ve prospěch budoucnosti dokážou vzdát něčeho, co chtějí v přítomnosti, děti něco takového nedokážou. Potřebují vědět, že lidé kolem nich berou jejich okamžitá rozhodnutí vážně. Dítě, které bojuje s pocitem bezmoci a strádá tím, že neovládá svůj život, může zachvátit vztek, agrese nebo deprese podobně, jako to způsobují jiné emocionální deprivace.“

„Jsem hluboce zarmoucen smrtí muže, který vybudoval olympijské hry moderní éry, muže, který mne inspiroval a jehož znalosti sportu byly opravdu výjimečné. Díky svým neobyčejným vizím a talentu byl Samaranch architektem silného a sjednoceného olympijského hnutí. Mohu pouze vzdát hold jeho úžasným úspěchům a jeho dědictví a ocenit jeho naprosté oddání se olympijskému hnutí a jeho hodnotám. Ztratili jsme velkého muže, mentora a přítele, který věnoval svůj dlouhý a plný život olympismu.“

„Zastavte se. Často jsme příliš zaneprázdněni tím, že vykonáváme úkoly, které na nás padají. Člověk snadno ztratí nadhled a stane se, že rok uteče jako voda, a pak další a další. Najednou je člověk buď mrtvý, opotřebovaný, nebo se nachází v životě někde, kde vůbec nechce. Nejlepší způsob, jak se tomu vyhnout, je naplánovat si zastavení. V takové době lze udělat skvělá rozhodnutí, například opustit věci, které již nejsou vaše, nebo naopak začít dělat věci, které člověk dělat chce.“

„Ano, žehnám i těm, kteří jsou nejrůznějším způsobem poznamenáni výchovou, kteří z lásky nechtějí své rodiče zranit a zarmoutit a kteří dodnes poslouchají maminku na slovo a nechají ji, aby jim podle svého nejlepšího svědomí vybrala všechny dívky nebo je naopak od všech jejich nadějných vztahů beznadějně a nemilosrdně odřízla. Všichni jsme produkty své výchovy a mnozí se teprve dlouho po odstěhování a osamostatnění od vlivu rodičů probouzíme k životu, pokud tedy máme to štěstí, abychom se kdy od vlivu rodičů odpoutali.“

„Zeptej se sám sebe co si měl rád jako malý a co máš rád teť dnes. Kým jsi byl předtím a kým si dnes. Jak žiješ jak kráčíš po planetě Zemi jak se chováš k lidem. Jak se koukáš sám na sebe a na ostatní lidi a svět. Všichni žijeme tak jak nás neutí něco společenského ale proč nebýt praštěný proč nedělat to z čeho je člověk štastnej a má radost? Myslím tím přístup a kreativitu v životě nadšení pro nápady a myšlenky pro chuť skoušet nové a nepoznané?“

„Ne(moc) 🤔jakože cože. Jako že ne[moc] nad sám sebou nebo celkově. Nebo nemocnej člověk nemá šanci mít moc nad sám sebou a být mocný. Takže kdybych řekla cítím se ne mocně tak cítím že nemám žádnou moc nad svím životem a jsem chudá. Takže ne moc a chudoba je vlastně taky nemoc 😬???? Ale co je pak stát když je zadluženej. Chromej děda o holy, když je víc senilů než mladejch debilů 🤪.“

„Existují dvě skupiny lidí. Ta jedna skupina lidí si myslí, že všechno je o náhodě. Nevěří v něco vyššího, co nás přesahuje nebo v něco, co by je mohlo zachránit. Proto, když se něco stane, tak mají strach. A pak je tu ta druhá, která věří. Lidé, kteří mají naději a ví, že náhody neexistují. Vnímají a cítí, že do sebe všechno dokonale zapadá. Chápou tu velikost universa, života a všeho. Tahle skupina lidí je naše budoucnost.“

„Hlupák nemá právo na vaši odpověď, vaší reakci a vůbec na váš čas obecně. Nemáte povinnost s kýmkoliv diskutovat. Je to váš čas a váš život. Nikdo vám ten čas nevrátí. Vemte si třeba takového knížete Rohana. Když mu za zámeckou zdí začal povykovat obecní blázen, myslíte, že snad šel a snažil se s ním debatovat? Ani omylem. Nechal ho vyhodit, aby nerušil. Je dobré být knížetem Rohanem.“

„Charta je ve svém vlastním oboru, na své rovině a ve svém podstatném smyslu nejen neporazitelná, ale je dokonce nenapadnutelná, aniž by ten, kdo ji věcně napadá, nemusel od počátku bojovat ztracený boj. Boj proti Chartě nemá nejmenší naději, protože Charta nestojí a nepadá s několika lidmi, ba ani se všemi, kdo ji podepsali. Charta, jednou se ústy určitého počtu lidí vyslovivši, už nikdy neupadne do zapomenutí a už nikdy nemůže být vzata zpět. Její pozice jsou neotřesitelné, protože se neopírají o žádnou materiální sílu, neopírají se o moc – ale opírají se o myšlenku, o ostré vidění věcí, opírají se o pravdu. Bojem proti Chartě se režim odhaluje ve své podstatě; boj proti Chartě je ve skutečnosti bojem proti pravdě a režim, který bojuje proti pravdě, bojuje proti ní leda lží a odhaluje sám sebe jako potřísněný touto lží, jako spočívající na lži.“

„Moc dneska vědou, pomocí vědy vládne. Dneska se žádná mocenská struktura bez vědy neobejde. Jednak se neobejde bez produktů vědy, ale ta lepší, vyšší se neobejde ani bez vědy samotné. To, že se věda nechává kupovat a dělá svou práci na objednávku, je dokladem jakési upadlosti intelektuálství do něčeho, co je pokleslé. Postmodernita začala de facto v modernitě, v té vědě, která přestala být posedlostí hledání pravdy a stala se výrobou toho, co si kdo objednal. A v tom smyslu intelektuál, který by byl podnikatelem a dodával by potřebnou intelektuální zbrojnici komukoliv, tak vlastně poklesá na úroveň „vědce“. Proto si myslím, že povědomí té povolanosti je strašlivě důležité, ale nelze se při tom pouze odvolávat na tradici, ale musíme analyzovat také to, co to ještě může znamenat dnes. Tedy intelektuál není ten, kdo má pravdu, ale ten, jemuž je pravda důležitější než jakákoli politika, jakákoli mocenská pozice, jakýkoli omezený zájem.“

„Tak jako je účelem jezení uspokojit hlad a ne chtivost, je sexuální instinkt určen k rozmnožování druhu podle přírodního zákona a nek zažehávání nenasytné touhy. Zničte už nyní špatné tužby; jinak vás budou následovat, až bude vaše astrální tělo odloučeno od své fyzické schránky. I když je tělo slabé, mysl by měla stále odolávat. Přepadne-li vás s krutou silou pokušení, překonejte je neosobní analýzou a nezdolnou vůlí. Každá přirozená vášeň se dá ovládnout. Uchovávejte si sílu. Buďte jako prostorný oceán, vstřebávající všechny říční přítoky smyslů. Malé touhy jsou otvory v rezervoáru vašeho vnitřního pokoje, které umožňují promrhání hojivých vod v pouštním písku materialismu. Mocný aktivační podnět nesprávné touhy je největší nepřítel štěstí člověka. Procházej světem jako lev sebeovládání; postarej se, aby tě neproháněla žába slabosti.“

„Je zvláštní že v historií vždycky jednotlivci utvářeli svět né ucelené skupiny ale spíš věrní posluhovači se stejnýma hodnotama a odhodláním. Dnes přikryplene skupinky nacistů okupujou židličky poslanecké sněmovny a hrajou si na spasitele. Pritom je to spíš člověče nezlob se, každý ví mnoho dobrého ale málo se schodnou. Každý má ve svojí podstatě pravdu ale jen jak jí správně obhájit tak aby to mělo nakej smysl a projevilo se to v praktickem fungovaní a neubližovalo to bězným smrtelnikům🤣. A bylo víc pro než proti. Navrhněte něco taky totálně šíleného, třeba masážní křesla do predvolebních politickych debat na ČT 1 chci vás vidět vibrovat v uvolněných masážních křeslích a jak sosáte z brčkem babble tea zůžový. Trošku se uvolnit by nikomu neuškodilo trošku povolit ledy.🤣To by Greta nebyla moc šťastná.“

„Já nevím, jestli jsem člen gestapa, ale jdu se zabít.“

„Je důležitý držet se jen názoru svého srdce a ne názoru těch tam venku, těch co neumí milovat a přát lásku ostatním“

„Než jsem potkala tebe byl čas minulý, přítomný a budoucí to jediné co jsem měla. Najednou se ručičky času zastavily když se naše cesty střetly a já pochopila,že minuty, hodiny, dny, roky jsou jen prázdný pojem a skutečná je jen a jen věčnost. Tak jako je vesmír nekonečný tak člověk sám bloudí a hledá to co zaplní prázdnotu jeho duše. Já už vím co si ta moje žádá a nyní jen bloudí temnotou a čeká na světlo aby mohla na nejbližší krizovatce blíž k tobě..“