Vyhledávání

Témata

Citáty

„Řekla bych, že v průměru se dnes lidem daří dobře. Oni ale bohužel příliš hledí na to, aby se jim dařilo ještě líp, a zapomínají, že to není to nejdůlěžitější.“

Pavlína Filipovská (1941) česká herečka, moderátorka a zpěvačka

V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.
Zdroj: Renáta Holčáková: Ztráty a nálezy v životě. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, ISBN 80-7192-867-4, str. 24

„Poznání rozšiřuje a znásobuje naše přání, a čím méně si člověk přeje, tím snáze lze uspokojit jeho potřeby.“

Bernard Mandeville (1670–1733) lékař a spisovatel, autor "Bajky o včelách"

Zdroj: [Selucký, Radoslav, 1963, Ekonomika, morálka, život, Československý spisovatel, Praha, 1, 93, ekonomika, morálka, život, 9, http://ndk.cz/uuid/uuid:27523830-ce42-11e3-93a3-005056825209]

„Myslím, že člověk musí prostě chtít cestovat. Ještě před tím, než jsem byl baťůžkář, začínal jsem jako tremp na Kokoříně. Proto mi přijde vtipné, když se mě lidé na diskusích ptají: „Chci se stát cestovatelem, jak mám začít?““

Dan Přibáň (1976) český cestovatel a novinář

Všichni mají dojem, že musí začít expedicí napříč Afrikou. Což je úplný nesmysl. Vezměte batoh a jeďte do Turecka! Je to blízko, je to bezpečné, je to relativně levné … <br class="br">Zdroj: Ženské do výpravy nepatří. Zpověď Dana Pribáně, muže, co projel svět trabantem, reflex.cz http://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/50156/zenske-do-vypravy-nepatri-zpoved-dana-pribane-muze-co-projel-svet-trabantem.html

Tento citát čeká na kontrolu.

„Prošla kolem mě. Dech se mi zatají.

Její vůně, její tělo – jako čerstvě utržený pomerančový květ, dotčený mandlí a potřísněný vanilkou.

Tep se mi náhle zastavil.

Přelstila jsi mě, krásná Smrti.

Agónie přichází. V hlavě se mi míhají vzpomínky. Naposledy jsem viděl právě tebe, jak odcházíš z místnosti.

Těžký vzduch náhle povolil jako svěrák, který svírá státní prapor.

Pod ním jsme si všichni rovni. A právě proto jsem znovu ožil.

*In diversitate concordia. Amor vincit omnia.*

Jako radost vyrůstající ze starostí se hrabu z hrobu ven, jen abych vám to znovu a znovu připomněl.

Přestože vykašlávám hlínu a krev a mé srdce leží roztříštěné na milion střepů, nedovolím, aby jimi někdo probodl ji.

Místo toho jí přeříznu provázek od balónku a nechám ho znovu vzlétnout k nebi. K nebi, na jehož existenci bych snad věřil, kdybych ho někdy skutečně spatřil.

Jenže balónek v atmosféře praskne a padá zpátky k zemi. Stejně jako moje duše, která už dávno leží v prachu.

Člověk bez duše už možná nemá důvod žít. Jeho smysl však může převzít někdo jiný, přestože nikdy nebude stejný jako on.

Přes střepy se přenesu.

Přes tu bolest… sotva.

A tak dál vdechuji hlínu jako vlastní aromaterapii.“

Welo Writer

„Kupředu… kde to je? Kupředu je všude. Kupředu — to je úplně prázdná abstrakce… Já mám taky rád abstrakce. (Nakreslí žlutou křídou, kterou vzal Evě, na prázdné místo na tabuli šikmou čáru.) Ale nemám rád prázdné abstrakce. (Pozoruje se zalíbením šikmou čáru.) Šikmá čára. K ní zrcadlový protějšek. ( Kreslí druhou šikmou čáru, takže vznikne tvar A.) Jaká krásná a jednoduchá symetrie! Když tento útvar znovu zrcadlově zdvojíme, vznikne uzavřený tvar. (Kreslí třetí šikmou čáru.) Už na nejstarší zdobené kosti z paleolitu, na té slavné kosti z Laugerie Basse, objevuje se tento prazákladní ornament. (Kreslí čtvrtou šikmou čáru, takže na tabuli je žlutý kosočtverec.) A už paleolitický člověk cítil, že v tomto útvaru je nejdůležitější střed. A ve chvíli, kdy ho označil (kreslí doprostřed kosočtverce kolmou čáru), přestává být tento tvar prázdnou abstrakcí a znamená náhle zcela konkrétní věc. Ale zároveň si ponechává i nadále takovou obecnost, že kromě této věci znamená i mnoho dalšího, například naši chuť na tuto věc. Ale tou studenou geometrickou strohostí označuje vzápětí i pošetilost té chuti, a tedy i naši nechuť. A samozřejmě nevztahuje se pak už jen k oné věci samé, ale k ženě vůbec. A protože ženy jsou naším životem, vztahuje se tedy k celému našemu životu, znamená lidské bytí samo. Ale tou studenou geometrickou strohostí naznačuje hned také i naše základní zklamání a znechucení z bytí, a tedy celou podstatnou ošklivost bytí…“

Milan Kundera Ptákovina

„Jednou když jsem byla malá
Jsem si zlomila ruku pravou při bruslení v dětství, když jsem se učila bruslit. Tak dlouho jsem padala až jsem si ruku zlomila. A pak už mě tak bolela že jsem si řekla. Sakra nesmim spadnout na ruku zavřela jsem oči a nadechla jsem studeny vzdch a vydechla. A pak jsem se narovnala hlavu nahoru a najednou jsem nespadnula a rozjela se na bruslích a když jsem spadla tak na zadek. Byla jsem sama na ledě a jen taťka mě kontroloval a seděl na sáňkach dál od nadrže abych se neutopila kdyby křupl led. O pár dni později jsem měla ruku v sadře. Vědla a věřila jsem že už si další ruku nezlobím levačku a i z rukou v sádře jsem vesele proháněla na ledu. Co tím chci říct že mě to naučilo spoléhat se sama na sebe a na svojí sílu. A tak jsem pochopila že tělo je křehké ale vůle silnější, že člověk může v životě trpět ale musí se umět i radovat. Hodně záleží na tom jak moc člověk padá a kvůli čemu padá. Muže se zvednout znovu a znovu i z bolestí v rukách a nevzdát to. Ale to nejdůležitější je ta vůle to presvědčení ta víra v tom okamžiku kdy zvítězil a přemohl pochybnosti aby našel v sobě sílu to udělat jinak aby znovu nespadnul. A tuhle moudrost si nesu celej svůj život. A ikdyž bruslím si proradost je to pro mě cena moudrost. Protože si pak říkám může mě všecho strašně srát a můžu před tím ustupovat nebo znovu vstanu promyslím to líp a udělám to tak aby mě to vnitřně nezlomilo všechny ty životní problémy a už nikdy si nepřipadat zlomeně ale vždycky jako hrdina svého okamžiku pro sama sebe výhrou nad sama sebou.“

Žádné

„Pro mě je práce vášeň… Rád zaměstnávám chytré lidi, kteří to někam ženou.“

Roman Šmucler (1969) český zubní lékař, maxillofaciální chirurg, vysokoškolský pedagog, podnikatel, moderátor a scenárista

Zdroj: ŠMUCLER, Roman: Žiju svých pět životů..., Rozhovor pro Magazín ICE, Jaro 2012

„Popsat obraz je úkol, který přináleží malířství; také básník má zde výhodu proti mé Muse, jejíž oblast není tak přesně vymezena, jakož se zas prostírá do jiných hájemství a nelze tedy k naší říši tak snadno dosáhnouti.“

Ludwig Van Beethoven (1770–1827) německý hudební skladatel

Zdroj: Rolland, Romain, Život Beethovenův, Praha 1954, s. 122 (dále jen Rolland 1954).

„Je vědecky prokázané, že chování a jednání člověka je z devadesáti procent dané genetickými vlastnostmi a jen deset procent se dá ovlivnit výchovou. Uvědom si, že teď už matky neodkládají své dítě, protože jsou chudé anebo těžce nemocné, ale protože jsou omezené, sobecké, cynické. Pijí, kouří, fetují, prostituují se a je jim všechno jedno. Jejich děti jsou mentálně nedostačující už z důvodu podmínek v těhotenství. A k tomu si přičti ten genetický dárek. Ty děti jsou agresivní, tupé, až dementní. Myslíš si, že nějaké dítě zachráníš, když mu dáš lásku a rodinu, že z něho vychováš dobrého člověka, ale jenom si zničíš život. Já mám spoustu bezdětných přátel a jsou šťastní. Měla by ses naučit žít bez dětí.–Indiánský běh“

Tereza Boučková (1957) česká spisovatelka a scénáristka

„Mrtvým nelze vrátit životy. Nevinně vězněným nelze vrátit ztracená léta a mnohdy jim nelze vrátit ani zdraví. Po ranách na duši zůstanou navždy ošklivé jizvy, které se mohou kdykoli znovu otevřít. Historie zaznamenala tuto krvavou skvrnu na věčné časy. Ale něco se přece jenom napravit dá. Čím rychleji, tím lépe, na tomto světě nemá nikdo času nazbyt. Připozdívá se a dosud jsme v nápravě následků 50. let neudělali nic nebo téměř nic. Už v roce 1956 bylo jasné, že politické procesy 50. let byly podvodem, přesto se mlčelo až do roku 1963 a i pak o tom bylo řečeno velice málo a uděláno proti tomu ještě méně. A perzekuce pokračovaly, i když v mírnějších formách. Proč vlastně?“

Karel Kyncl (1927–1997) český herec, novinář, překladatel a spisovatel

Zdroj: Výňatky z rozhlasového dokumentu 50. léta o politických procesech z konce 40. a první poloviny 50. let 20. století v komunistickém Československu, vysílaného v Československém rozhlase 30. května 1968, ve kterém na dotazy Karla Kyncla odpovídaly vdovy a děti po popravených funkcionářích KSČ Rudolfu Slánském, Otto Šlingovi a Josefu Frankovi a věznění Bedřich Kopold a Marie Švermová. Výňatky z dokumentu byly citovány v pořadu Rozhlasový rok na ČRo 3 Vltava 30. 5. 2013, záznam dostupný z http://www2.rozhlas.cz/stream/2892409.mp3.

„Ženských rolí mám na svědomí celou řadu. Asi to bude tím, že jsem měl obličej spíše kulatý, nijak zvlášť výrazný, žádné tvrdě řezané rysy jako třeba Sylvester Stallone. Stačilo nalepit řasy, vymodelovat ústa, nasadit paruku – a proměna byla hotová. Zřejmě jsem se jako dáma osvědčil. Má nejslavnější ženská role byla asi Charleyova teta. A jak jsem se v ženských šatech cítil? Řekl, bych že povznešenější. Já jsem se totiž sama sobě líbila. Někdy mě napadaly myšlenky zůstat ještě chvíli tetou, vyjít si na ulici a popovídat si s druhými děvčaty o mnoha věcech, které mně jakožto mužovi jsou utajeny. Rád bych se totiž aspoň jednou v životě dozvěděl, o čem si povídají dámy jen tak mezi sebou.“

Lubomír Lipský (1923–2015) český herec a komik

Zdroj: Výstavní panely expozice k 90. narozeninám Lubomíra Lipského ve foyer Divadla ABC v Praze, duben 2013. Původní zdroj citátů neuveden.

„Dnešní den nedávničko teď nastával nám a jako budoucího něco začínali jsme jej, a hle, již zmizel! Kam se poděl dne tohoto čas ten, kterýž se ukázal, byl a minul, a na věky se nevrátí více? Dejž, milý Pane Bože, ať umíme počítati kratičké dny naše na světě, a moudře sobě počínáme vidouce, an tu místa k přebývání není; časové sami k terminu věčnosti ustavičně nás podávají. Čím jsem se prohřešil dnes, Pane Bože můj, uveď to, prosím, v zapomenutí věčné, ať to mně ani tobě na věky na paměť nepřichází. A když večer života mého přijde, zamlouvám sobě, Pane Bože, u tebe skrýši, v níž bych až do veselého z mrtvých vstání bezpečně odpočinouti mohl. A potom v slávu přijmeš mne.“

Jan Amos Komenský (1592–1670) český barokní spisovatel, filozof, náboženský spisovatel, pedagog, politický spisovatel a vědecký spisovatel

Zdroj: Praxis pietatis; cit. dle Jirásek, Alois: F.L.Věk. Díl I. Vydání Čs. spisovatel. Praha 1976, s.54

„Je možné se snažit o odvrácení těžkostí? Ovšem, možné a potřebné, jestli záleží na nás, je třeba udělat všechno, abychom odvrátili těžkosti na cestě našeho života, ale bez nepokoje, bez černého smutku a tím víc bez zoufalé bezradnosti. Tyto stavy duše nejen, že nepomáhají překonat těžkosti, ale činí nás neschopnými moudré, rozvážné a agilní odpovědnosti. Ve všem však nezapomínejme opakovat s Pánem Ježíšem v Olivové zahradě: „Ne moje, ale Tvá vůle se staň.“ A když Pán Bůh bude považovat za vhodné, tak jak to bylo v Getsemanech, aby naše prosba nebyla vyslyšena, ale měli bychom vypít kalich do dna, nezapomínejme, že Pán Ježíš pouze netrpěl, ale také potom slavně vstal z mrtvých a také my skrze utrpení směřujeme ke zmrtvýchvstání.“

Maxmilián Kolbe (1894–1941) polský františkánský mnich

„Staré rány fyzické i psychické se proberou bolestí ve stáří. Tělo nezapomíná když člověk nešetří svoje tělo a mysl. Když člověk ignoruje tak se to nikde vždycky projeví. Dobré je naslouchat svému tělu a nepretěžovat ho dřinu života. Zdravý je přeci to nejvíc co každý jedinec má. A přesto si ho někteří lidé svého těla a mysli neváží. Ach jo je těžké umět se vcítit a představit si bolesti druhych lidí. Omezení těla a mysly druhých je pro mě bolestivé. Dostat to z mysly je snímání bolesti. Být citlivej člověk je utrpení když cítíš víc než bys vůbec chcel. A už od dětství chápat víc všeho díky umění se do toho vžít vicitit to citít jak to dobré a špatné hluboce a upřímě.“

Žádné

Tento citát čeká na kontrolu.

„Jedinej důvod proč někteří lidi nejdou k volbám. Je že ať vyhraje jakákoliv strana. Stejnak se budou hádat protože každá strana usiluje o něco jiného. A spíš než aby měly jasno v tom co je důležité a podstatné. Se hádají kdo má větší pravdu a kdo má větší vliv a jaká straná co hájí. Každá strana to cítí a myslí jinak a přistupuje k událostem myšlenkám rozhodnutím jinak. A ať udělají co chcou člověk se tomu buť přizpůsobí skritizuje to nebo to odsoudí nebo se zbouří a nebo věří že chcou to nejlepší pro život v Čr. A přitom normální občan nemůže vědět jestli mu nelže do obličeje a jestli to co řeknou není jenom předvolební manipulace. A jak tomu má člověk vlastně věřit že všichni nelžou.“

Neznámý autor

„O kráse, o přírodě, o peklu, o ráji
Přírodni krása to je vnímání přirozené krásy. Prostě jak to zrodila příroda takové jaké to je nepozměné neupravené a to muže být i hodně děsivé. A to i to myšlení být sám sebou to znamená přijmutí se tak že znáš peklo svých myšlenek i ráj svojí duše když člověk zná jen jeden dobro ráj nebo nebe nemůže pochopit peklo zlo to je neautentické nepřirozené nebo to popírat to je samo o sobě zlé a zaslepené. A proto jsou andělé a čerti, dobro a zlo, jing a jang, býlá a černá, smrt a život, naděje a skáza, radost a smutek, mládí a stáří, voda a oheň, země a vzduch, deprese a euforie. Vychitralost a blbost, snaha a lenost, závist a obdiv, smutek a smích“

Žádné

„Melancholik.
Je mi z toho žití na blití 🤮. A taky to teče řítí 💩. Ty všechny víplody sraček světa. A chce se mi brečet 😭 je to všechno psychologie a drama. Mám asi horečku přehřívám se🤒 s toho myšlení.
Ne moc mě rmoutí 🤑. Bláznovství tíží 🤪. Láska mě taky hodně naštvala 🥰. Kapesníčky přibejvají v koši🤧. Reklamy mi dávají do tlami duši hipnotizujou 😵‍💫.Ďábel ne v mé duši Ďábel je můj místr 😈. Pro hlubší poznání vždycky vždycky dávat než brát 💔. Nauky nauky jak žít jak být jak snít období nedostatku síly na cestě skoušen životem dramatik pocitu v duši. Obejmi neznámého vždyť všichni jsme neznámí 🫂.“

Žádné

„Teorie není ničím jiným než intuicí, která ztratila trpělivost.“

George Steiner (1929–2020) americký literární kritik, esejista, beletrista, překladatel a filozof

Zdroj: [Lukavec, Jan, Steiner, George: Errata: prozkoumaný život (in MfD), iliteratura.cz, 2011-12-21, 2012-09-15, http://www.iliteratura.cz/Clanek/29305/steiner-george-errata-prozkoumany-zivot-in-mfd]

„Čím víc jsem o situaci přemýšlel, tím víc mi bylo jasné, že volba je zřejmá: Že nechci-li žít jako druhořadý člověk, musím pryč.“

Jiří Kovtun (1927–2014) český básník, historik, novinář, překladatel a spisovatel

Zdroj: [Vzpomínky Jiřího Kovtuna na napínavý život v Čechách i v exilu, rozhlas.cz, 2014-09-14, 2016-02-15, http://www.rozhlas.cz/plus/pribehy/_zprava/vzpominky-jiriho-kovtuna-na-napinavy-zivot-v-cechach-i-v-exilu--1395767]

„Když se dívám na své dítě a jeho matku a vidím jak se rodí ten vzájemný vztah, připadám si jako závozník. Mohu děti někam zavést, ale nemohu se k nim nikdy přiblížit tak jako jejich matka. Ať už jste jakkoliv velký malíř, zpěvák, filmař nebo básník, všechno je to bezvýznamné ve srovnání se stvořením a se vším, co dokážou ženy.“

Bono (1960) irský zpěvák

Zdroj: [80-7281-090-1, Vlastimil, Praha, Marek, 2002, Nová doba porodní: život před životem, porod jako zázrak, první tři minuty a jak dál : přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí, Eminent, sdružení podnikatelů, 17]