Strach citáty (strana 41) | Citáty slavných osobností

„Kinematografie je plná paradoxů. Při natáčení vycházíte z osobní zkušenosti, můžete evokovat minulost. Ale jakmile je hotový, stává se světem sám pro sebe. Lidé o něm píšou a mluví, jako by šlo najednou o cizí vesmír. Pokud vznikne film otevřený různým interpretacím, nabývá na vlastním životě. A není nic, co by mohlo filmaře více odměnit. Film je jako nebezpečná magie.“

Apichatpong Weerasethakul (1970) thajský režisér, scenárista a filmový producent

Zdroj: [Mám strach, že jednou natočím svůj vysněný film, aktualne.centrum.cz, 2011-07-28, 2011-07-28, http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/novinky/clanek.phtml?id=680635]

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

Anita Moorjani (1959)

Zdroj: Musela jsem zemřít

„“Mezi cudností a politickou ortodoxií je přímá a těsná spojitost. Jak jinak se dá udržet ve správné poloze strach, nenávist a šílená lehkověrnost, které Strana potřebuje u svých členů, než tím, že potlačí nějaký mocný pud a použije ho jako hnací síly? Sexuální pud je pro Stranu nebezpečný, a tak ho Strana obrátila ve svůj prospěch. Stejný trik provedla s rodičovským instinktem. Rodina se totiž nedá zrušit a oni vlastně lidi povzbuzují, aby měli své děti rádi skoro starodávným způsobem. Na druhé straně jsou však děti systematicky popuzovány proti rodičům a vedeny k tomu, aby je špehovaly a podávaly zprávy o jejich úchylkách. Rodina se tak vlastně stala jakousi prodlouženou rukou Ideopolicie. Nástrojem, jehož prostřednictvím je člověk ve dne v noci obklopen informátory, kteří ho důvěrně znají.”“

George Orwell (1903–1950) anglický spisovatel a novinář

Zdroj: Román 1984, druhá část, kapitola 3

„Trochu jsem měl ostych, když jsem měl režírovat Jaromíra Hanzlíka, který je dost introvertním člověkem, ale výborným hercem. Kamera ho má ráda, výborně vypadá, ale někdy jsem se bál mu říct, že to má zahrát jinak. (…) V první chvíli jsem si říkal, že na to nemám. Pak jsem se odhodlal a on moji připomínku přijal. I proto mám před ním veliký respekt.“

Filip Renč (1965) český herec, režisér a scenárista

o natáčení seriálu Sanitka 2
Zdroj: [Jindřich, Bič, Filip Renč o Sanitce 2: Měl jsem strach z Hanzlíka!, Nedělní Blesk, 1210-8774, 22, 36, 8, září, 2013, 26–28]

Tento citát čeká na kontrolu.

„Smrt nebo Život.

Tady nemůžeme zůstat, nemůžeme se tu dal jen bát, pojď se mnou, vim ze uvnitř žije, ještě ta síla tam někde hluboko uvnitř jistě je, projdou velký nepokoje a já budu ležet mrtev beze zbroje, bez místa kde člověk zemře bere svoji bytost pod zem, takže konec a to začíná můj život hořet..

Měl jsem tolik strachu, že nikdy v životě jsem neměl tolik snah, odevzdat se navratům, zaklínám se do svých představ, byl jsem tam příliš rad, viděl jsem tu lež a souhlasil jsem s ni, v tom cítím odpor cítím vůči sobě splní, a především, cítím vinu, na tom všem že Zakopal jsem já sam tu příčinu, hluboko dolu odkud slova, ani pláč a kdyby fakt, tak brzo bude po nem nemá kyslík a já jsem, na dojezdu, nezvládnu ho vykopat.“

Neznámý autor

před dvěmi lety, stačí vydržet a život vždycky bude lepší..

„Každý nový román posouvá můj termín odevzdání, tak mě jen nechte žít tak dlouho, abych dokončil další knihu.“

Don DeLillo (1936) americký romanopisec, dramatik a esejista

Zdroj: [Don DeLillo: Příběhy nemají žádný smysl, pokud nedokáží pohltit náš strach, literarni.cz, 2011-03-09, 2011-03-10, http://www.literarni.cz/rubriky/aktualni/zpravy/don-delillo-miri-do-prahy_8327.html]

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

„Byli jste někdy v jednom z oněch proslulých poutních kostelů v Rakousku, v Itálii nebo ve Francii, například v Lourdech? Viděli jste tam tisíce malých děkovných obrázků, berel, stříbrných srdcí a slova opakovaná na všech těch místech, napsaná prostě nebo umělecky: „Maria pomohla – Maria vždycky pomůže.““

Maria Augusta Trappová (1905–1987) rakousko-americká zpěvačka a spisovatelka

Taková místa nevzniknou přes noc. Vyrůstají po staletí ze slz a modliteb. Jestli jste tu někdy klečeli, jestli jste sem někdy přinesli své starosti a obavy, najednou si na to všechno vzpomenete ve chvíli strachu, i když jste tisíce mil daleko.
Zdroj: S písní kolem světa, s. 102.

„Kľúče, mobil, peňaženka, milujem ťa, moja žienka.“

Vladimír Kobielsky (1975) slovenský dabér a herec

Zdroj: https://www.google.com/url?sa=t&source=web&rct=j&url=https://www.cas.sk/clanok/770740/tajomstva-serialu-oteckovia-odhalene-fasianga-zvieral-panicky-strach-museli-menit-scenu/&ved=2ahUKEwjStOayt7DyAhX-h_0HHWymC6QQFnoECAsQAQ&usg=AOvVaw1SivDWLLbTA5MWjmMakzZ0

„Fantastické zrcadlení vnějších sil, které ovládají každodenní život lidí, v jejich hlavách, zrcadlení v němž pozemské sily přijímají formu nadpozemských. V počátcích dějin se takto zrcadli především přírodní síly, které pak v dalším vývoji u různých národů prodělávají nejrozmanitější a nejpestřejší modifikace. Později nastupují na místo přírodních sil stále více společenské síly, jež stojí proti lidem stále více cize a nevysvětlitelně a ovládají je touž zdánlivě přírodní nutností jeho přírodní síly samy. Strach člověka před brutálností útlaku, bolesti a bídy takové jsou skutečné kořeny náboženství, zkoumaného v jeho dějinném vývoji. Moderní věda nemůže ovšem pohlížet na náboženství jen jako na odraz veliké bídy člověka v oblasti ideologie, nýbrž také jako na výraz protestu člověka proti skutečné bídě. V náboženské víře se často projevuje živelná potřeba skutečně lidských vztahů a štěstí na zemi.“

Friedrich Engels (1820–1895) německý sociolog, autor, politický teoretik a filozof

„Češi nejsou islamofobní. Bojí se, protože se s muslimy nesetkávají každý den.“

Eman Ghalebová (1998) česká muslimská aktivistka z Teplic

Zdroj: [Pavlisová, Michaela, Studentka: Strach Čechů z islámu chápu, i muslimové se musí víc angažovat, iDNES.cz, iDNES.cz, 2018-07-30, 2018-09-06, https://zpravy.idnes.cz/muslimove-v-cesku-serial-eman-ghalebova-rozhovor-teplice-pz9-/domaci.aspx?c=A180719_110512_domaci_mpl]

„Jen pohleďte na ty ďábelské prostředky ničení. Vynalezli je docela dobráčtí gentlemani, rozumní a vážení občané, kteří jsou přesně takoví, jaké si je přejeme mít. A když to potom všechno vyletí do vzduchu a rozpoutá se nepopsatelné peklo ničení, zdá se, že za to nikdo není zodpovědný. Prostě se to stalo, a přece to všechno udělali lidé. Ale protože je každý slepě přesvědčen o tom, že sám je jen svým velmi skromným a pramálo důležitým vědomím, které řádně plní své povinnosti a vydělává na skrovné živobytí, nikdo nechápe, že celá tato racionálně organizovaná masa, jež se nazývá stát nebo národ, je poháněna zdánlivě neosobní, neviditelnou, avšak hrozivou silou, kterou nikdo a nic nemůže zadržet. Tato strašlivá síla se ponejvíc vysvětluje jako strach ze sousedního národa, o němž se předpokládá, že je posedlý zlomyslným ďáblem. A poněvadž nikdo není schopen poznat, kde a jak silně je sám posedlý a nevědomý, promítá pak jednoduše svůj vlastní stav na souseda, a tak se stane jeho svatou povinností vlastnit největší děla a nejjedovatější plyn.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Duše moderního člověka

„Nemusím být inteligentní abych věděla co je to chaos a co není. Nemusím být chytrá abych se cítila a byla sebevědomá. Nemusím pochybovat o tom o čem druzí mají strach přemýšlet. Ve spánku ve svích snech umírám den co den. Každé probrání mě povznáší víc k absolutní svobodě duše nad tělem. Telepatie a naladění se na ostatní lidi a jejich myšlení je osvobující prvek. Nemusím žít když vím že někteří lidi myslí stejně nebo alespoň podobně jako já. Ve mě je tolik vášně k životu tolik drama 🎭 a emocí není mě pomoci. Ale přesto žiju neobyčejně obyčejný život ktery má svou hloubku i svojí lehkost. Vlastně to není můj život je to život s napojením se na univerzální myšlení všeho a citem ke všemu bez tlaku myšlení společenských norem. Na život se směju jsem optimistická i pesimistická tak podle toho jak to cítí moje srdce tlukoucí. V okamžiku přítomnosti zakotvená, v budoucnosti hluboko v hlubinách jako Titanic neproskoumaná moje mysl zůstane. A tak i myšlení všech unikátních lidí co nejsou známí když ti co je můžou mít je nehledají. Moralní etický zůstanou navždycky.“

Chaos 🤯?

„Díky procesu duchovního rozvoje člověk nejenže pozná sebe sama, ale pozná i neviditelnou stranu okolního světa. Začíná odlišovat skutečnost od iluze, kterou dříve považoval za skutečnou. Člověk, když pociťuje svoji skutečnou duchovní podstatu, začíná o strachy, které mu vnutil Živočišný princip, přicházet. Začíná cítit svoji Duši a její svět, začíná chápat, že je-li sám průvodcem Vůle Duchovního principu, neexistují pro něj v materiálním světě v podstatě žádné překážky. Proto když člověk přebývá v takovém jasném, rozšířeném stavu vědomí, zbývá Živočišnému rozumu k tomu, aby zpět získal svoji původní moc nad danou Osobností, pouze „vyčkávat“, až Osobnost oslabí svoji duchovní kontrolu a poddá se emocím, lákadlům nějakých myšlenek, přání Živočišného principu. To je jednoduše zapotřebí chápat a nepodrobovat se jeho lstím. Co je ale v tomto procesu aktivity Živočišného rozumu během duchovního probouzení člověka hlavní, je to, že nachází-li se sám člověk na pozici Pozorovatele Duchovního principu, získává praktickou zkušenost a pochopení toho, proti čemu je Živočišný rozum bezmocný.“

Anastasia Novych ukrajinská spisovatelka

„Lev hrdě kráčí orel letí v oblacích zasněnych. Oba zespekt znají když tak dobře vypadají strašlivě hrdě stojí pohled mocný mají. V životě strach nemají můžou jen umřít život pomine. A ve své jednoduchosti přesto svojí moudrost mají. Instinkt jejich život řídí slabost neznají poze lítost soucit. I zvíře miluje i zvíře žije a lituje. Jeden jídelníček celý život mají a vděčně si ho užívají nic jiného neznají jednoduché věci si užívají. A čím je člověk v tom všem predátor bez drapů hrdosti šelma bez moudrosti a vznesenosti. A taky spoustu marnivosti spoustu hlouposti nic v životě člověka je zcela moudré jen menší hloupost. Jedině moudrá spravedlivá krutá je příroda. Ta chápe nepochybuje ta má instinkty smrt a život. A člověk je predátor narusitel rovnováhy všeho protože z jednoduchosti života udělal složitost. Proto aby se stal obětí systému a sloužil víc systému ekonomice penězům než přírodě a svojí duševní instinktivní biologicke svobodě živého tvora. No blázen můžu být taky že.“

Chaos 🤯?

„Zákon/zákon rovná se Bůh/bůh. Kterého Boha/boha následujeme, poznáme podle toho, který Zákon/zákon používáme k tomu, abychom byli vyživováni a ochraňováni. Bůh svůj Zákon vytváří sám a jen On může vyžadovat jeho dodržování. Protože Bůh je ve všem a ve všech, jeho zákon prosazuje sám sebe. Jestliže žijeme Jeho Zákon, žijeme řádný život. Naproti tomu zákony vytvořené lidmi musí být lidem vnucovány; k tomu, aby fungovaly, je třeba používat uměle vytvářené síly. To vyžaduje deduktivní přístup. Úkolem organizovaného náboženství a vzdělání je zajišťovat akceptování těchto lidmi vytvořených zákonů. Představa závazků a povinností, viny, nejistoty, hanby a strachu se stává nástrojem přesvědčujícím k dodržování těchto zákonů. Korunuje je závislost, která způsobuje, že člověk tupě poslouchá „zákon“, aniž by se nad ním zamyslel. Dnes vládne bůh závislostí - prostřednictvím peněz, drog, „léků“, „sociálních jistot“, nekvalitní, podřadné stravy apod. Zákony tohoto boha jsou zprvu prosazovány policií a armádou, ale později, až se poslušnost vůči těmto „zákonům“ vtiskne lidem do mozku, už se nikdo nebude obtěžovat zkoumáním rozdílu mezi Bohem a bohem.“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

kniha Revoluce Jednoho srdce

„Jak je to lákavé, dát nálepku mocným vlnám, které prochází vaším nervovým systémem a promývají vaše citlivé, jemné tělo.
"Ahhh, já vím, co to je": Je to 'smutek', je to 'zlomené srdce', je to 'zuřivost', je to 'strach'. Nebo, jste-li trochu více 'duchovní' - pak je to 'kundalini', nebo 'mocné světlo Posvátného', nebo 'temná noc duše'…
Jste ochotni na chvíli připustit, že vůbec netušíte, co 'to' je? Neboť 'to' je čisté, nezkrocené, nevyřešené, a naprosto bezprecedentní. 'To' se teď objevilo úplně poprvé. Je čistým vyjádřením tvořivosti a inteligence, které vyvěrají z neznámého a neviděného, plné čisté esence moudrosti.
Najděte odvahu si přiznat, že jste se s 'touto' vlnou ještě nikdy nesetkali. Není ničím jiným než ohromnou aktivitou divoké lásky, která na sebe bere novou podobu a prohledává vaše tělo, vaše buňky, a vaše srdce jako svou nádobu nebo plavidlo. Není nepřítelem nebo překážkou, která by přicházela zvenku. Je tajemným poslem celistvosti, který je vyslán z hlubin, aby vám připomenul, na co jste možná zapomněli.
Sestupte za říši rozumu a spočiňte v prostých pocitech plných života, v posvátných informacích, kterými září vaše tělo. A přesto, že se může zdát, že máte hledat něco mimo sebe, možná, že jediné, po čem jste kdy toužili, byla vaše vlastní přítomnost.
Přijměte s úctou vše, co se ve vás pohybuje.“

Matt Licata

překlad Kateřina Grofová

„Většina lidstva dnes postrádá synchronii Jednoty mezi Stvořením uvnitř a vně. Tato disharmonie je zárodkem nemocí, mentální lability a narušených modelů chování. Pokud lidstvo strádá díky vnitřním bojům mezi hvězdami uvnitř svých těl, což jsou „hvězdné války“, nemůže ve světě existovat mír, spravedlnost, svoboda ani radost! Nemoc je válka uvnitř. Závislost způsobuje vnitřní otroctví. Smutek znamená stagnaci ducha. Místo čistého a harmonického toku krve dochází k blokádám, které se projevují formou bolesti, otoků (včetně obezity), cyst, tumorů, kamenů, podezíravosti, nejistoty, strachu, žárlivosti, nenávisti, zloby atd. Místo toho, aby se světové problémy řešily nastolením skutečného zdraví - odstraněním vnitřního haraburdí, vytvářejí se metody, jak dokázat „žít“ se znečištěním. Upřednostňuje se „syndrom problému“, což je pro nás pohodlné. Proto věda a technika současného systému používá energii z umělých zdrojů, takže naše těla, mysl ani emoce nemohou být vyživovány čistou potravou, potřebnou k tomu, aby se systém udržoval stabilní a zdravý. Vykořisťovat a ovládat slabé tělo, mysl a emoce je totiž pro centralizovaný systém mnohem snazší. Tato kontrola vznikla v rámci monopolizace: půdy - prostřednictvím komercionalizovaného zemědělství („sklízení úrody peněz“); těla - prostřednictvím podřadné, nekvalitní stravy; mysli - prostřednictvím vzdělání, vědy, médií, politiky a zájmů založených na penězích; ducha - manipulací atmosférických podmínek, pomocí mikrovln, strachu, vnucováním politicky navržených zákonů a „náboženství“. Díky špatné kvalitě krve mysl přestala být schopná rozlišovat, co je správné a co ne. Dobro není dobré, pokud tělo musí záviset na „správném“ organizování nesprávného způsobu stravování a léčení. Podřízením se falešné víře lze ducha vtáhnout do syndikáty řízeného světa. Pod kontrolou kurupční, centralizované vlády může být „dobro“ dobré jedině, pokud lze člověka obvinit ze špatnosti. Syndikáty vnucené zákony se proto starají o to, aby zlo převládalo, a „dobrota“ státu mohla pokračovat. Odtud pochází myšlenka pěstovat nemoci podáváním léků, které umožňují „žít“ s nemocí. Proto jsou vězení semeniště zločinu - pomáhají justičnímu systému udržet se u moci. Jestliže naše „svoboda“ a „práva“ vycházejí z politicky motivovaných zákonů, umožňuje to udržovat masy v mezích omezení, která na sebe lidé dobrovolně sami uvalili. S takovou můžeme neustále bránit hranice vyvoláváním „mírových“ válek!“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

kniha Revoluce Jednoho srdce

„„Řím“ představuje sílu „podmíněnosti“. Je-li tato síla v akci, pak i svoboda může být podmíněná. Proto se tato síla snaží Zákon, na kterém je založen Vesmírný řád, zatlačit až za sekundární zákony, s jejichž pomocí lze „nový světový řád“ upevňovat pod pohrůžkou trestu nebo díky strachu. Takhle to může fungovat jedině při umělém vnucování zákonů zvenčí, takže pro systém je zásadně důležité externalizovat a oslabit vnitřní kontrolu. Právě o tom byla inkvizice. Ukazovala, co se může stát každému, kdo se postaví na odpor vnuceným sekundárním zákonům, které se používají jako zbraně a které nakonec učiní zbraně zákonem. Všechny války začínají povýšením sekundárních zákonů na primární konstantu. Míru lze dosáhnout jedině postavením Jediného zákona Stvořitele na první místo mezi zákony. Vládnoucí systém funguje nejlépe pod hrozbou konfliktů. Nyní musíme svět zbavit podmíněnosti Zevnitř, tím že romA změníme na Amor! Poznámka: Nevykládejte si to chybně. Ne všichni „Římané“ byli z Říma. Vojáci římské armády byli vesměs námezdní žoldnéři (najatí zabijáci). Ve válkách UN, NATO, US, sloužících k vnucování politicky motivovaných zákonů, bojují většinou placení žoldáci. „Řím“ neznamená „Vatikán“. Je to SYSTÉM. Ani členové „ochranky“ ve Vatikánu nejsou skuteční Římané. Jsou to najatí Švýcaři.“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

kniha Revoluce Jednoho srdce

„Obraz nebezpečného světa nebyl médii nikdy šířen účinněji a rozsáhleji než dnes, a přitom svět nebyl nikdy bezpečnější a méně násilný.“

Hans Rosling (1948–2017) švédský lékař, vědec a statistik

Zdroj: Kniha Faktomluva
Kontext: Je to paradox: obraz nebezpečného světa nebyl médii nikdy šířen účinněji a rozsáhleji než dnes, a přitom svět nebyl nikdy bezpečnější a méně násilný.
Strachy, které našim předkům pomohly přežívat, dnes udržují práci novinářům. Není to ale vina novinářů a neměli bychom čekat, že se v tomto ohledu něco změní. Situace není důsledkem „logiky médií" producentů zpráv, ale „logikou pozornosti" v hlavách spotřebitelů.

Vyhledávání

Témata

Autoři

Jiří Strach 15

Citáty