Citáty o strachu
Sbírka citátů na téma strach.
Související témataCelkem 582 citátů o strachu, filtrovat:
„"Pojďte až na kraj."
"Nemůžeme. Máme strach."
"Pojďte až na kraj."
"Nemůžeme. Spadneme!"
"Pojďte až na kraj."
A oni šli.
A on je strčil.
A oni letěli.
Pojďme letět společně…“
— Neale Donald Walsch americký spisovatel 1943
Původně napsal Guillame Apollinaire, N. D. Walsch doplnil pouze poslední větu
„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“
— Jeff Foster 1980
Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/
„miluješ mě, ale nedůvěřuješ mi…
miluješ mě, ale bojíš se každého mého pohybu…
miluješ mě, ale máš strach z naší lásky…
miluješ mě, ale dovoluješ mi cizí muže….
miluješ mě, ale…. Proč musí být pořád to " ale "? Buď mě miluješ takovou jaká jsem i za jakékoliv a situace a nedovol mi cizí muže, nebo mě nech být, ať to, co neumíš ty zařídí jiný muž… sice ho nebudu milovat jako tebe, ale dá mi pocit bezpečí, který, ale u tebe necítím….“
— Paulinka
„Můžeš mít deprese a stejně mít radost. Můžeš přemýšlet nad sebevraždou a stejně mít radost. Všichni přestáváme myslet a všichni přestáváme mluvit a všichni se přestáváme dělit a všichni přestáváme tvořit, protože děláním toho všeho si rychle uvědomíme, jak hrozně nešťastní ve skutečnosti jsme. Ale to je v pořádku. Je to normální. Nenechte strach z neštěstí ochromit snahu najít to, v co věříte.“
— Tyler Joseph Americký zpěvák 1988
„Strach vždycky pramení z nevědomosti“
— Ralph Waldo Emerson americký filozof, esejista a básník 1803 - 1882
„Udržel snad někdy strach muže před něčím, co opravdu chtěl? Nebo snad ženu?“
— George Bernard Shaw irský dramatik 1856 - 1950
„Předpokládáme, že ostatní myslí stejně jako my. A z toho důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Protože se domníváme, že nás ostatní budou soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Ještě dříve, než nás mají příležitost zavrhnout jiní, zavrhneme se sami.“
— Don Miguel Ruiz mexický spisovatel 1952
„Myslela jsem, že neschopnost milovat znamená čistotu, strach z ublížení, zranitelnost, teď už vím, že je to jen strach z ublížení vlastního já, svého ega. Kdo má strach milovat, ten neví, co je to bezpodmínečná láska, co je to být, tudíž přijmout nedokonalost, především sebe i ostatních, tudíž životní prohru. Kdo ovšem přijme tuto životní prohru, ten získá tu největší životní výhru, tudíž lásku, především sebelásku. Potom se spojí celý vesmír a vznikne dokonalost v totální nedokonalosti. Potom není potřeba nic víc k tomu být skutečně šťastný.“
— Ahoj.01
„Strach ze zbraní je znakem sexuální a emocionální nedospělosti.“
— Sigmund Freud rakouský lékař, psychoanalytik a psycholog 1856 - 1939
