Jan Smrčka

„Kdybych měla květinu za každou vzpomínku na tebe, mohla bych se procházet po své zahradě navždy.“

„Existují čtyři otázky životních hodnot... Co je posvátné? Z čeho je stvořena duše? Za co stojí žít a za co stojí umřít? Odpověď na všechny je stejná. Láska.“

„Problém je v tom, že s teenagery každý zachází jako by byli hloupí.“

„Už mě nebavilo předstírat, že jsem někdo jiný jen proto, abych se setkával s lidmi, jen kvůli přátelství.“

„Když se jedny dveře štěstí zavřou, otevřou se jiné. Často ale na ty zavřené dveře hledíme tak dlouho, že si nevšimneme těch, které se pro nás otevřely.“

„Když milovat, tak milovat celou duší, celým srdcem, jen nic polovičatého.“

„Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.“

„Nebude-li to trvat dlouho, budu na vás čekat třeba po celý život.“

„Rybáři vědí, že moře je nebezpečné a bouře hrozná, ale tato nebezpečí nikdy nebyla dostatečným důvodem k tomu, aby zůstali na břehu.“

„Čistá láska může přežít jen tehdy, když není znehodnocena kladením podmínek. Podmíněná láska není láska.“

„Úsměv neznamená, že je někdo šťastný. Někdy jen znamená, že je silný.“

„Diskrétnost je umění vyžvanit tajemství tak, aby pečeť mlčenlivosti nebyla porušena.“

„Nejvýznamnějším uměním učitele je probouzet v žácích radost tvořit a poznávat.“

„Když prožíváte potíže a přemýšlíte, kde je Bůh, pamatujte, že učitel během zkoušky vždy mlčí.“

„Milovat neznamená hledět jeden do druhého, ale pohlížet společně jedním směrem.“

„Bát se lásky znamená bát se života a ti, kdo se života bojí, jsou již ze tří čtvrtin mrtvi.“

„Hudba - jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.“

„V životě by měl člověk jednoho dne spatřit věci jakoby poprvé a vídat je tak stále. Les, řeku, prázdniny, kvetoucí třešně, déšť, hvězdnou oblohu, štěňata, všechno. Jakoby poprvé přistupoval k tomu všemu. I k vlastní ženě.“

„Ne, nechci nic… Jen se mi stýská po tvém hlase / ozvěna tvého jména tichem rozlehla se… / až do smrti jsem čekal na tvůj telefonát / a čekám pořád… Víc už ale nelze skonat“