hana77

„Když budu jako druzí, kdopak bude jako já?“

„Osamělost nevzniká tím, že člověk kolem sebe nemá žádné lidi, ale z neschopnosti sdělit věci, které se mu zdají důležité, nebo ze zastávání určitých názorů, které ostatní považují za nepřípustné.“

„Nepotřebuji tě, ale chci tě.
Nemám prázdnotu, mám prostor pro činy.
Neočekávám od Tebe, že mě uděláš šťastnou, jsem šťastná z Tvé radostí a úsměvu.
Nemusíme se milovat jako blázni, nejsem Tvá a Ty nejsi můj.
Jsem úplná i bez Tebe a Ty jsi beze mě taky úplný.
Neumřu, pokud odejdeš, a Ty budeš šťastný, i kdybych odešla.
Nejsi zodpovědný za mou osobní spokojenost.
Přijímám Tě jako své zrcadlo a posla a nabízím Ti své oči, aby ses v nich také našel.
Jsme dva krásné a vzácné vesmíry, úplné, dokonalé, připravené vytvářet nové světy.
Nejsem bez tebe osamělá a Ty nejsi beze mě ztracený.
Nebudeme zavírat dveře a okna jen proto, abychom byli vedle sebe a nemohli svobodně létat.
Vážím si Tvé i mé svobody, každého dne našeho výběru.“

„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život.
Nauč mě umění malých kroků.

Učiň mě hledajícím a nalézajícím,
učiň mě sebejistým v pravý čas.

Obdař mě jemnocitem,
abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.

Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem
a rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy
a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.

Dovol mi přesvědčit se o tom,
že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.

Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší,

pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.

Chraň mě před naivní vírou,
že v životě musí jít všechno hladce.

Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky,
neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života,
že díky jim rosteme a dozráváme.

Připomínej mi,
že srdce se často staví proti rozumu.

Pošli mi v pravou chvíli někoho,
kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.

Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši,
projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak,
že budu užitečný.

Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním.
Dej, abych dokázal čekat.

Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit.

To nejdůležitější si člověk neříká sám,
to nejdůležitější mu bývá řečeno.

Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství.
Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.

Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,
kde mohu zanechat balíček dobra,
slovy či beze slov.

Chraň mě před strachem,
že bych mohl promarnit svůj život.

Nedávej mi to, co si přeji,
ale to, co potřebuji.

Nauč mě umění malých kroků.“

„Člověk nedosáhne osvícení imaginací světla, ale tím, že si uvědomí temnotu.“

„Když si svůj vnitřní stav neuvědomíme, přihodí se nám navenek jako osud.“

„Všechno, co člověk popírá, ho pronásleduje. To, co přijímá, ho transformuje.“

„Žijeme ve světě, kde je pohřeb důležitější než zemřelý, svatba je důležitější než láska, vzhled je důležitější než mysl. Žijeme v obalové kultuře, která pohrdá obsahem.“

„Láska může vykonat všechno, i ty nejnemožnější věci pro ni nejsou obtížné. Ježíš se však tolik nedívá na velikost činů, dokonce ani na jejich obtížnost, nýbrž na lásku, která k nim vede.“

„Dokonalý člověk je ten, kdo dokáže uprostřed nejhlubšího ticha a samoty vyvíjet tu nejintenzivnější činnost, a uprostřed nejintensivnější činnosti v sobě dokáže nacházet ticho a samotu pouště.“

„Prázdnota, o které mluvím,
není prázdnota,
kterou si obvykle představujeme.
Není prázdná.
Vaše tělo dál existuje
svým přirozeným způsobem.
Moudrost zůstává.
Pocity přicházejí a odcházejí.
Vše si dál hraje, ale uvnitř je
naprostý klid a vyrovnanost.
Žádné plánování, žádné strategie,
žádná identifikace.
Jenom prostor čistého bytí.
Je to to, co ve skutečnosti jsme,
přestože tomu často nechceme
nebo nemůžeme uvěřit.“

„Lidé jsou podivní, nechtějí ani žít ani zemřít.“

„Přeceněný rozum má společný rys s absolutistickým státem: za jejich panování je zbídačován jedinec.“

„Navzdory kráse a akčnosti těch sebědomých, jsem byl ale vždy na straně těch, kterým to v životě moc nesluší, na straně nepraktických introvertů, na straně chlapců, kterým moc nešel život a ve škole byli z tohoto předmětu na propadnutí. Vždycky jsem spíš fandil dívkám, které se obvykle moc neuměly obléknout a byly si toho trapně vědomy. Byl jsem spíš na straně bojácných typů, kterým se nikdy nedařily vztahy a těžko se seznamovaly.

Mám rád především ty, co neumějí život. Žehnám všem nesebevědomým, co mají plno dobré vůle a lásky, kterou touží dát, co jsou citliví a se kterými se život zpravidla nemazlí. Žehnám úzkostným typům, kteří se nejsou s to prosadit, ne proto, že by byli zbabělí, ale zkrátka jen proto, že pro některé jemnější květiny je džungle příliš nemilosrdná. Mám moc rád nehezká děvčata a introvertní chlapce, protože v nich vidím diamanty nerozkvetlých květů.“

„Strašné je být
ale jistě to nevědět
vědomí mít
a přesto dál kamenět
Cítím, že srdce mám
ale co to je, nevím
radosti smutky znám
ale nikam se s tím… neprobolím“

„Jak si máte věřit v nové práci, když jste nikdy předtím nic podobného nedělali? Jak si věřit ve společnosti, když jste byli celý život neoblíbení? Jak si věřit v současném vztahu, když ty předchozí skončily fiaskem? … Paradox sebedůvěry nevyřešíte tím, že si budete namlouvat, že vám nic nechybí a že máte vše, o čem jste vždy snili. Řešením je naučit se cítit se dobře i přesto, že něco potenciálně postrádáte:
Sebevědomí podnikatelé jsou sebevědomí, protože dovedou zvládat neúspěch.
Muži věřící ve své svůdnické dovednosti jsou sebevědomí, protože dovedou zvládat odmítnutí.
Lidé sebevědomí v otázce vztahů se smířili s tím, že čas od času je někdo může zranit.“

„A možná není láskou ani to, když řeknu, že jsi mi tím nejmilejším člověkem na světě; láska znamená, že jsi mi nožem, kterým v sobě rýpu.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Nejprve se staňte svou vlastní spřízněnou duší. Láska, na kterou čekáte, že vám ji dá někdo jiný, je touha poznat sebe sama. Je to projekce touhy vidět se laskavěji, očima někoho jiného. Právě způsob, jakým nejvíce toužíte být milováni, je způsob, jakým potřebujete milovat sami sebe, abyste viděli svůj vlastní potenciál, pečovali o sebe, slyšeli zvuk vlastního souhlasu, budovali život, na který jste hrdí. Dokud nebudete sami sobě spřízněnou duší, budete odkázáni na to, abyste od druhých žádali naplnění potřeb, které nikdy nemohou naplnit.“