mila3

„Vykonali jsme dobrý skutek a za to zaplatíme, neboť za hloupost se vždycky platí.“

„Dříve než tam vejdeš, koumej, kudy vyjdeš.“

„Později se mnohokrát přesvědčí, že kořenem ideologických přízní a nenávistí nebývá vždycky prvotní potřeba zlepšit stav světa, ale někdy jen křečovitý pokus přehlušit vlastní beznaděj.“

„Člověk může sotva rozpoznat démony, které sám stvořil.“

„Příliš mnoho myslíme a příliš málo cítíme. Víc než stroje potřebujeme lidskost. Víc než chytrost potřebujeme laskavost a mírnost. Bez toho zvlčíme a ztratíme všecko.“

„Zabýváme se ještě problémem modlářství my? Jedině když zjistíme, že nějací „primitivové" uctívají ka­menné a dřevěné modly. Jsme přesvědčeni, že my sami jsme něco takového dávno překonali, poněvadž nevidíme ve společnosti uctívání žádných tradičních symbolů modlářství. Zapomínáme, že podstatou modlářství není uctívání té či oné modly, ale že jde o specifický lidský postoj. Tento přístup lze popsat jako zbožštění věcí či částečných aspektů světa a pod­řizování se takovým věcem. Opakem je přístup, kdy věnujeme život uskutečnění nejvyšších principů lid­ské existence, lásce a rozumu, abychom se stali tím, kým potenciálně jsme, bytostí stvořenou k podobě Boží. Modly nejsou pouze sochy z kamene či dřeva. Slova se mohou stát modlou a stroje se mohou stát modlou. Také vůdci, stát, moc a politické skupiny se jí mohou stát. Věda a názor druhého člověka se mo­hou stát modlou a pro řadu lidí se stal modlou Bůh.“

„Člověk nemá na vybranou. S darebáky se dostane do maléru a se slušnými lidmi se nedostane nikam.“

„Nejjistější znamení duše plné humoru je schopnost vysmát se také jednou sám sobě. Lidé se však většinou litují, než aby se dokázali sami sobě vysmát.“

„Spravedlnost je, když každá nepravost, každá vina dojde trestu. Ale to znamená přikládat stejné měřítko na nestejné lidi. Vždyť přece nikdo z nás není stejný jako ten druhý. Přicházíme na svět odlišní v povaze, schopnostech, nadání. Jedni silní, druzí slabí. Někteří krásní, jiní oškliví…. spravedlnost je vždy spravedlností vítěze.“

„Bázlivá mysl je s to zaměnit každé škrábnutí za smrtelné zranění.“

„Ve mně je něco pohanské, čeho se nemůžu zbavit. Stručně řečeno, nic nepopírám, ale pochybuji o všem.“

„Existují základní tvary krásy: žena, kůň a loď.“

„Žil bych nerad ve světě bez ptáků, lesů a nejrozličnějších zvířat.
Byl by to strašný svět.
Je na nás, aby takový neskončil.
Dělám proto vše, co je v mých silách, a prosím vás,
abyste pomohli i vy.“

„Má přítelkyně omylem užívala Valium místo antikoncepce. Má 14 dětí, ale nějak je jí to jedno.“

„Oblast životních zájmů člověka je však daleko širší než oblast životních zájmů zvířat. Člověk musí přežít nejen fyzicky, ale také psychicky. Musí si udržet určitou psychickou rovnováhu, chce-li si zachovat schopnost vykonávat své činnosti správně. Pro člověka má všechno, co je nezbytné k udržení jeho psychické rovnováhy, stejně základní význam jako to, co slouží jeho fyzické rovnováze. Člověk má životní zájem na tom, aby si zachoval svůj základní orientační rámec. Na tom závisí jeho schopnost jednat a koneckonců jeho pocit identity. Když ho jiní lidé ohrožují idejemi, které zpochybňují jeho orientační rámec, zareaguje na ně jako na vážné ohrožení. Tuto reakci si může různě racionalizovat. Řekne třeba, že nové myšlenky jsou od základu "nemorální", "necivilizované", "bláznivé" nebo cokoli jiného, co ho napadne, aby vyjádřil svůj odpor - ve skutečnosti jeho nepřátelské pocity vznikají z toho, že se cítí ohrožený. Člověk nepotřebuje jen orientační rámec, ale také objekty uctívání, které jsou životně důležité pro jeho emocionální rovnováhu. Ať jde o jakékoli hodnoty, ideály, předky, otce, matku, půdu, vlast, třídu, náboženství a stovky jiných jevů, pociťuje je jako "svaté". Dokonce i zvyky se mohou stát posvátnými, protože symbolizují stávající hodnoty. Jedinec nebo skupina lidí pak reaguje na útok proti tomu, co je "svaté", se stejnou zuřivostí a agresivitou, jako by šlo o ohrožení života.“

„Další charakterový rys sadisty tkví v tom, že ho vždy přitahují jen bezmocní, nikdy silní jedinci. Tak například zranit protivníka v boji dvou stejně silných jedinců není zdrojem sadistického potěšení, protože poranění v takové situaci není výrazem nadvlády nad obětí. Pro sadistický charakter existuje jen jedna věc hodná obdivu, a tou je moc. Obdivuje a miluje mocné, hrbí se před nimi, ale pohrdá bezmocnými, kteří se neumí bránit, a chce je ovládnout.“

„Musíme rozlišovat mezi obsahy myšlenkového procesu a logickými kategoriemi použitými myšlením. Zatímco se obsahy našeho bdělého myšlení nepodřizují omezením prostoru a času, mají kategorie logického myšlení prostorově-časovou povahu. Tak například mohu myslet na svého otce a zjistit, že jeho postoj v určité situaci je totožný s mým. Toto zjištění je logicky správné. Jesliže však tvrdím: "Já jsem svým otcem," pak je toto tvrzení "nelogické", protože neodpovídá pojmům fyzikálního světa. Z hlediska prožívání je však ta věta logická, neboť jí vyjadřuji své prožitky totožnosti se svým otcem. Logické myšlenky v bdělém stavu jsou podřízeny logickým kategorím, založeným na speciální formě existence, ve které přistupujeme k realitě v jednání. Ve spící existenci, která se vyznačuje nepřítomností dokonce i potenciálního jednání, se používají kategorie, které se vztahují k prožívání sebe sama. To platí i pro cítění. Jestliže se můj ci v bdělm stavu týká člověka, kterého jsem dvacet let neviděl, jsem si stále vědom faktu, že dotyčný není přítomen. Když o něm však sním, pak ho cítím tak, jako kdyby přítomen byl. Jestliže však říkám "jako kdyby přítomen byl", vyjadřuji tím svůj pocit v pojmech, které odpovídají "bdělému životu". Pro spící existenci neexistuje žádné "jako by"; příslušná osoba je přítomna.“

„Nejsme zas tak úplná neviňátka, pokud jde o neduhy doby. Ta je sice smutná, vede k osamělosti, k návyku na komfort atd., ale lze se tomu vymknout. Pak se ale člověk musí rozhodnout, že bude v určitém smyslu disidentem. Nebaštit to všechno s navijákem, nejít s proudem, ale tím pádem vědomě rezignovat na jisté výhody, které komfort přináší, např. na kariéru.“

„Touha po splynutí mezi osobami je nejmocnějším snažením člověka. Je to nejzákladnější vášeň, je to síla, která drží po hromadě lidstvo, rod, rodinu, společnost. Nedosáhnout tohoto splynutí znamená šílenství či zničení - zničení sebe nebo zničení jiných. Bez lásky by lidstvo nemohlo žít ani den.“