mila3

„Jakmile se ze stáří začne dělat zásluha je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec.“

„Trápí – li tě ten tvůj, tak ho restartuj.“

„Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte na to, abyste žili život někoho jiného. Nepodléhejte dogmatu, že máte žít podle toho, co si myslí druzí. Nedopusťte, aby v hluku cizích názorů zanikl váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a intuicí. Protože ty už nějak vědí, kým se ve skutečnosti chcete stát. Všechno ostatní je vedlejší.“

„Necítím se vázán věřit, že tentýž Bůh, který nás obdařil smysly, rozumem a inteligencí, by chtěl, abychom jich nevyužili.“

„Vtip je útok a obrana; je to projev převahy i zbraň slabšího.“

„Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním - malým krůčkem ke konci.“

„Láska je druh předsudku. Máš ráda to, co potřebuješ, z čeho máš dobrej pocit, co je vhodný. Jak můžeš říct, že miluješ jednoho člověka, když jsou na světě tisíce lidí, který bys milovala víc, kdybys je někdy potkala? Jenomže je nikdy nepotkáš. Jasně. Proto děláme to, co je v našich silách…“

„Nejsem naštvaný. Mám naprosto šťastnou náladu, ty debile.“

„Na světě není hlad proto, že bychom nedokázali nasytit chudé, ale protože nedokážeme nasytit bohaté.“

„Pomluva ví dobře, kde je její místo, proto se nejvíc pomlouvá za zády.“

„Myšlenka je jako dítě. Jak ji pustíte samotnou mezi lidi, nikdy nevíte, co vam z ní udělají.“

„Je lepší říkat pravdu, která zabolí a pomůže, než lež, která utěší a pak zabije.“

„Jestliže se pokoušíš zatlouci do zdi hřebík a on ti upadne na zem, neztrácej čas hledáním, protože ho nenajdeš. Jednoduše si zuj jednu botu a sundej ponožku, potom šlápni náhodně na jakékoliv místo pokoje (bez ohledu na to, jak je velký). Hřebík najdeš tam.“

„Nikdy nic nevysvětlujte! Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám i tak neuvěří.“

„Není to smrt, které by se měl člověk bát, ale měl by se bát, že nikdy nezačne žít.“

„Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají.“

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“

„Už to, že můžete vnucovat demokracii jiným národům, je nedemokratický přístup.“

„Veselé na demokracii není to, že by demokratičtí padouši byli poctivější, pravdomluvnější nebo slušnější než padouši totalitní, nýbrž to, že jednu bandu padouchů, která je u moci, hlídá druhá banda padouchů, která se k moci chce dostat.“