Ivo Andrič citáty

„Velká, opravdová láska ukáže svou plnou sílu jen tehdy, podaří-li se jí z dvou milenců, slabých lidí, udělat tvory nebojící se ani změn, ani neštěstí, ani rozloučení, ani nemoci, ani života a smrti.“

—  Ivo Andrič

„V rozlehlém brambořišti osamělá slunečnice pod zataženým nebem. Stojí obrácená k východu, protože slunce celý den nevyšlo zpod mraků a nyní je za mraky kdesi na západě. Jenže slunečnice zřejmě ztratila orientaci, a tak stojí celá bez sebe už od rána a čeká na slunce…“

—  Ivo Andrič

„Z toho, co nebylo a nikdy nebude, vytvoří zruční spisovatelé nejkrásnější romány o tom, co je.“

—  Ivo Andrič

„Zklamat se v nějaké velké naději není žádná hanba. Už sám fakt, že taková naděje mohla existovat je tak cenný, že není příliš draze zaplacen zklamáním, i kdyby bylo nevím jak těžké.“

—  Ivo Andrič

„Je absurdní chtít prodloužit život vždy a za každou cenu. Mládí je třeba prodloužit, mládí nebo alespoň sílu zralých let.“

—  Ivo Andrič

„… cítím čas jako živel, tu vlídný a užitečný, tu škodlivý a ničivý, tak jako člověk cítí vzduch, oheň a vodu. Dusím se nedostatkem času a nebo cítím, jak mě pálí a deptá, anebo v něm pluji s pocitem božské lehkosti. A přitom v každém okamžiku vím, že čas je jen bolestná iluze, že je to ve skutečnosti pouze počet souzených nám tepů a že jinak ani neexistuje.“

—  Ivo Andrič

„Žena, čekající na svého milence, je nedočkavější než ta, která čeká na své první dítě.“

—  Ivo Andrič

„Srdce produkuje myšlenky, jež jsou rozumu nepochopitelné.“

—  Ivo Andrič

„Otec si stěžuje na líného, zkaženého syna, který se dal na špatnou cestu, rozhazuje jmění, trápí ostatní členy rodiny i otce samého: "Kdybych zplodil kámen, měl bych si na co sednout. Takhle nic."“

—  Ivo Andrič

„V základě toužíme jen po jednom: po pravdě. Vymanit se z hukotu slov, probít se schématem obrazů a proniknout k pravdě, nahé, prosté, třeba i smrtelné. Po všech nebohých příbězích, se samým mlčením spočinout na tvrdé a temné půdě, nevidět, nedýchat, nežít, ale posledním zábleskem vědomí obsáhnout pravdu, jedinou důstojnost. Zhasněte příběh a fantazii jako čadivou lampu. Svítá.“

—  Ivo Andrič

„V přísnosti, již někdejší zhýralci projevují vůči mládeži, bývá cosi obzvláště ošklivého. Trestají mládež i za své někdejší přestupky a snad se mstí i za svou nynější nemohoucnost.“

—  Ivo Andrič

„Běda člověku, jenž nerozumí žertu i společnosti, která se neumí, netroufne si, anebo se nemůže bezelstně smát.“

—  Ivo Andrič

„Co nebolí - to není život, co nepomíjí - to není štěstí.“

—  Ivo Andrič

„Že mlčení je síla a mluvení slabost, to je vidět i z toho, že starci a děti rádi mluví.“

—  Ivo Andrič

„Snad polovina odporných škodlivých věcí otravujících život člověka a hyzdících tvář světa byla zosnována v manželské posteli nebo kolem ní.“

—  Ivo Andrič

„Viděl jsem, v čem spočívá takzvaná bojovnost některých "bojových" lidí. Vymyslí si svůj "boj", vydupou si ze země důvody, dají mu jméno a bojují bez rizika a bezvýsledně. Bojují - jenom aby nemuseli myslet a pracovat.“

—  Ivo Andrič

„Život je nepochopitelný zázrak, protože se sice stále opotřebovává a drolí, a přesto trvá a stojí pevně, jako most na Drině.“

—  Ivo Andrič

Zdroj: [Lukavec, Jan, Lipský knižní veletrh (2011; in LtN), iliteratura.cz, 2011-03-25, 2011-03-26, http://www.iliteratura.cz/Clanek/28063/lipsky-knizni-veletrh-2011-in-ltn]

„There are no buildings that have been built by chance, remote from the human society where they have grown and its needs, hopes and understandings, even as there are no arbitrary lines and motiveless forms in the work of the masons. The life and existence of every great, beautiful and useful building, as well as its relation to the place where it has been built, often bears within itself complex and mysterious drama and history.“

—  Ivo Andrič, kniha The Bridge on the Drina

Zdroj: The Bridge on the Drina (1945), Ch. 2

„Lands of great discoveries are also lands of great injustices.“

—  Ivo Andrič