mila3

„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“

„Desatero
V Desateru dostává Izrael směrnice pro nový život.
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
5. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
6. Nezabiješ.
7. Nesesmilníš.
8. Nepokradeš.
9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.““

„Závist je počátek zloby, matka smrti, první dcera hříchu, kořen všeho zla.“

„Dcera, to je něco jako druhá žena. Moje žena už zná všechny moje myšlenky, všechno, co říkám, ví, v co věřím, co umím i co neumím a co umět nikdy nebudu. A já zase vím všechno o své ženě – dopodrobna. Ale je tady najednou někdo, koho neznáte a kdo nezná vás, někdo, kdo vás má rád v nevinnosti své, a kdo je pro vás oba cizí. Kdosi nesmírně půvabný, kdo vám patří a přitom nepatří…“

„Při vaření s Halinou, všichni rychle nakynou.“

„Přepište dějiny, Česká republika vyhrála Zimní olympijské hry v Ledním hokeji.“

„Nedávno zesnulý Eugen Cernan, poslední člověk, co chodil po povrchu Měsíce, mi při jiném natáčení vyprávěl, co cítil na povrchu našeho přirozeného satelitu: stesk a touhu po domově. Až pak se přihlásila profesionalita, malomyslnost zapudil a splnil všechny své úkoly. Za tu chvilku pochybností ale celou bytostí rozeznal naši planetu jako domov. Dostal ten krásný dárek. Prožil to poznání. Neodvratně zjistil, že doma je tam, kde dokáže žít, kde má své blízké. Dokázal se mi také k tomuto zjištění přiznat. Žádné silácké kecy o samotě chlapské duše, žádné vytahování o velikých obětech. Stýskalo se mu po manželce a dětech. Po přátelích. Po tom všem, co nedokázal zatím říct, co nedokázal udělat, za co nedokázal poděkovat a o co nedokázal poprosit.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Celý můj život se mi až na malé výjimky jeví jako dlouhý řetězec náhod. Narodil jsem se a vyrůstal v Arbra - vísce, kde bylo skoro víc kostelů než chalup. Můj svět, to byly bohoslužby a rokenrol. Moje tetičky zpívaly písně o bohu a John Lennon o míru. Zajímal mě i hokej.“

„Faleš bohatství záleží v tom, že zaměňujeme to, co máme, s tím, co jsme. Myslíme si, že jsme víc, máme-li víc. Koupíme si luxusní auto a zdá se nám, že je to další úd našeho těla. Když ho lidé obdivují, máme pocit, že obdivují nás. Díváme se na věci, které vlastníme, jako na část sebe sama.“

„Pokora je stav ducha a nikoli program. Buď je nebo není jedinci dána. Zveřejňovaná a proklamovaná pokora je faleš a druh pokrytectví.“

„Člověk má úžasnou schopnost hovořit, ale většina z toho, co říká je prázdná a klamná. Zvířata jí mají méně, ale to málo, co sdělují, je užitečné a pravdivé. A je lepší malá a pravdivá věc než obrovská faleš.“

„Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“

„Na psaní není nic složitého. Jediné co musíte udělat, je sednout si za psací stroj a krvácet.“

„Nelíbí se mi jak vypadám. Nikdo nemá rád vlastní vzhled, a pokud má, nechci se s tím člověkem přátelit. Ale všichni víme, v čem tkví naše nejistoty. Otázka, kterou jsem si při psaní kladl, byla:,, Jak tyto nejistoty ovlivňují můj způsob života? Jak si kompenzuji to, že na sobě něco nemám rád? Co dělám, abych to zakryl?“

„Člověk, který chce být za všech okolností dobrý, zcela určitě pohoří mezi ostatními, kdo dobří nejsou.“

„Mezi životem, jaký je, a životem, jaký by měl být, je tak velký rozdíl, že ten, kdo nedává pozor, co se děje, a řeší pouze to, co se stát mělo, dělá mnohem více pro svoji zkázu než pro přežití.“

„Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde.“

„Země - hospodář, člověk - host.“