Albert Camus: Populární citáty (strana 2)

„Víte, co je to šarm: způsob, jak získat odpověď "ano", aniž byste položili jasnou otázku.“

„Pochybnosti jsou naším osobním majetkem. Nikdy o nich nemluv, ať jsou jakékoliv.“

„Nikdo si neuvědomuje, že někteří lidé vynakládají obrovské množství energie jen proto, aby byli normální.“

„Nikdy nebudete šťastní, pokud budete pokračovat v hledání toho, z čeho se štěstí skládá. Nikdy nebudete žít, budete-li hledat smysl života.“

„Ti, kdo dávají přednost svým zásadám před vlastním štěstím, odmítají být šťastní mimo podmínky, které svému štěstí předem stanovili. A pokud je štěstí překvapí, jsou z toho celí pryč - nešťastní, že přišli o své neštěstí.“

„Mluvil jste o posledním soudu. Dovolte, abych se tomu zasmál. Očekávám ho klidně: poznal jsem něco horšího: soud lidí.“

„Nic mě nepoutá ke společnosti, jejíž základní pravidla neuznávám.“

„Člověk svůj život nikdy nezmění, beztoho je koneckonců jeden jak druhý.“

„Měl jsem pravdu a mám pravdu, pokaždé mám pravdu.“

„Prázdnota srdce, jakou u člověka nacházíme, se stane propastí, do níž by se mohla zřítit společnost.“

„V lidské tváři nenacházím nic než obludnost.“

„Člověk je tak jako tak vždycky trošku vinen.“

„Pokušení společné všem inteligentním lidem: cynismus.“

„Abychom světu porozuměli, musíme se od něj občas odvrátit. Abychom byli prospěšnější lidem, je třeba si je chvilku držet od těla.“

„Přivést k zoufalství duši mladého člověka je zločin, který překonává všechny ostatní zločiny.“

„K vraždě člověka jsou vždycky důvody. Zato je nemožné ospravedlnit, že žije. Proto si najde zločin vždycky obhájce a nevinnost jen někdy.“

„Všichni lidé nacházejí v životě něco příjemného. A to jim pomáhá dál žít. Právě k tomu se uchylují, když jsou u konce svých sil.“

„Mohu něco neuznávat, ale nemusím to proto špinit, a nemohu druhým brát právo v to věřit.“

„Jsme stvořeni k tomu, abychom žili ve vztahu k druhým. Ale umíráme pouze za sebe.“