Albert Einstein: Populární citáty (strana 4)

„Čím víc se člověk pokouší vyhnout utrpení, tím víc trpí, protože ho začínají mučit nepodstatné nebo bezvýznamné věci.“

„Život je jako jízda na kole. Musíš se hýbat vpřed, abys neztratil rovnováhu.“

„Čas je jen iluze.“

„Málo je těch, kteří vidí svýma očima a cítí svým srdcem.“

„Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří.“

„Uprostřed problémů leží příležitost.“

„Jediná skutečně cenná věc je intuice.“

„Pro mne je judaismus, stejně jako všechna ostatní náboženství, ztělesněním nejdětinštějších pověr. Židé, ke kterým mám to potěšení náležet a s kterými jsem si mentálně blízký, nemají žádné jiné kvality než ostatní lidé. Dle mé zkušenosti nejsou lepší než jakákoli jiná lidská skupina, i když od největšího zla je chrání nedostatek moci. Jinak nevidím na nich nic vyvoleného.“

„Dřív rozbiješ atom, než pomluvu.“

„Bůh je rafinovaný, ale není zlomyslný.“

„Osud celé pospolitosti bude takový, jaký si ona pospolitost zaslouží.“

„Není to o tom, že bych byl tak chytrý. Jen se mnohem déle zabývám otázkami.“

„Pro věc míru musíme být připraveni udělat ze sebe hrdinné oběti, a ty děláme ochotně pro věc války. Tam není úkol, který by byl důležitější nebo vzdálenější mému srdci.“

„Naším úkolem musí být osvobodit se … rozšířením našeho kruhu soucitu, abychom mohli přijmout všechny živé tvory a přírodu jako celek a celou její krásu.“

„Skutečným účelem socialismu je překonat predátorskou fázi lidského vývoje.“

„Nikdy jsem nic neobjevil díky racionálnímu myšlení.“

„Svět, jak jsme ho vytvořili, je procesem našeho myšlení. Nemůže být změněn bez změny našeho myšlení.“

„Muži si berou ženy s nadějí, že se nikdy nezmění. Ženy si berou muže s nadějí, že se změní. Oba jsou pak vždy zklamáni.“

„V říši algebry, jíž se po století zabývali nejnadanější matematici, objevila metody, které mají nesmírnou důležitost. Čistá matematika je v jistém smyslu poezií logických myšlenek. Ve snaze dosáhnout logické krásy, jsou objevovány duchovní formule nezbytné k hlubšímu průniku do zákonů přírody… Existuje, naštěstí, několik lidí, kteří ve svém životě včas poznají, že nejkrásnější a nejuspokojivější prožitky dostupné lidstvu nepocházejí odněkud z vnějšku, ale souvisejí s rozvojem vlastního cítění, myšlení a práce jednotlivce. Skuteční umělci, objevitelé a myslitelé byli vždy lidmi tohoto druhu. Přestože životy těchto lidí probíhají nenápadně, plody jejich úsilí jsou nejcennějším přínosem, který nějaká generace může zanechat svým potomkům.“