Albert Einstein: Populární citáty (strana 9)

„Tančíme pro smích, tančíme pro slzy, tančíme pro šílenství, tančíme pro strach, tančíme pro naděje, tančíme pro výkřiky, jsme tanečníci, vytváříme sny.“

„Nikdy nemyslím na budoucnost. Přijde i tak dost brzy.“

„Tanečníci jsou atleti boží.“

„Kdokoliv si míní osvojovat právo soudce na poli pravdy a vědění, ten ať čeká, že ho zdrtí smích bohů.“

„Kdybych nebyl fyzik, byl bych asi hudebník. Často přemýšlím v hudbě. Žiju své sny v hudbě. Vidím svůj život z hlediska hudby. Nemůžu říct, jestli bych v hudbě udělal nějaké kreativní dílo důležité, ale vím, že ze života mám největší radost ze svých houslí.“

„Bydlím v samotě, která je bolestivá v mládí, ale lahodná v letech dospělosti.“

„Rozlišovat mezi minulostí a budoucností je jen iluze, ovšem velmi tvrdošíjná.“

„Žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila.“

„Prázdný žaludek je špatný politický rádce.“

„Co je významného na vlastní existenci, je si člověk sám sotva vědom, a někomu jinému by to jistě starost dělat nemělo. Co ví ryba o vodě, v níž plave po celý svůj život?“

„Úsilí spojit v jedno moudrost a moc se-tkává se s úspěchem vždy jenom zřídka a nakrátko.“

„Měli bychom se vzdát zvyku posuzovat člověka podle ideálu.“

„Nikdy si nepamatujte něco, co můžete vyhledat.“

„Definice úspěchu: Vezmeme-li A za úspěch, platí formule: A=X+Y+Z, kde X je práce, Y odpočinek a Z je držet jazyk za zuby.“

„Někdy se ptám sám sebe, jak se mohlo stát, že právě já jsem vymyslel teorii relativity. Důvod je myslím v tom, že normální mládenec se nikdy nezatěžuje přemýšlením o problémech prostoru a času. Na takové věci si udělal názor už jako dítě. Můj intelektuální vývoj byl však zpožděný, což způsobilo, že jsem se začal trápit prostorem a časem, až když jsem dospíval.“

„Nemůžeme ztrácet naději v lidstvo, když víme, že Mozart byl člověk.“

„Nevěřím na výchovu. Svým jediným vzorem si musíš být ty sám, i kdyby to byl vzor děsivý.“

„Ne dokonalost, nýbrž nedokonalost charakterizuje vesmír.“

„Den co den nesčetněkrát myslím na to, že můj vnější i vnitřní život má oporu v tom, co vykonali a co konají lidé současní i ti, co už zemřeli, myslím na to, že se musím snažit dávat tolik, kolik jsem úplně sám přijal a přijímám.“