Anastasia Novych: Duchovní
Anastasia Novych je ukrajinská spisovatelka. Objevte zajímavé citáty na téma duchovní.
Anastasia Novych: 37 citátů174 lajků
„Pravá Láska, to je znovuobnovení jednoty Duší. Milující člověk vidí v jiném spřízněnou krásu jeho Duše. Když člověk opravdu miluje, nevidí povrchní krásu, tím myslím, rozumovou a fyzickou krásu jiného člověka, jeho talenty, schopnosti, ale vnitřní krásu jeho Duchovní podstaty. V tomto případě začíná člověka vidět z úplně jiného úhlu pohledu. I u této osoby také probíhají podstatné změny. Představte si, že ještě nedávno se vůči vnějšímu světu choval agresivně. Najednou v něm někdo objevil nikoli zlého člověka, ale dobrého, uviděl ne jeho špatné vlastností, ale dobré. To znamená, že obrátil pozornost na jeho duchovní krásu, která v něm také je, ale nebyla v jeho mysli dominantní. Díky tomuto upřímnému pocitu, člověk začne nejenom rozkvétat, ale i se měnit k lepšímu, přebývat svým vědomím v poháru plném Lásky. Lidé, kteří chtějí jít duchovní cestou, by neměli ztrácet čas čekáním, že někdo někdy přijde a začne je upřímně opravdově milovat. Potřebujeme se naučit odhalit lásku uvnitř sebe - Lásku k Bohu, Lásku k Duši - a pak se to odrazí ve vnějším světě, dovolí to vidět lidi z hlediska jejich duchovní krásy. Je to vlastně mnohem blíže, než si dokážete představit.“
Anastasia Novych
„Lidé se nad tím musí vážně zamyslet. Duchovní svět nelze přesně popsat, je to naprosto jiný svět, odlišný od toho materiálního. Ale duchovní svět je možné reálně procítit, budeme-li se věnovat duchovním praktikám, vítězit nad svým egocentrismem a otevírat v sobě cestu do Věčného světa.
Je zapotřebí, aby se lidé naučili být pány svého duchovního osudu, aby nečekali, že za ně někdo udělá tu životně důležitou duchovní práci, ale se sami zdokonalovali, pracovali sami se sebou, rozšiřovali svůj obzor poznání světa. Neměli by čekat na dobrodiní velekněží a politiků, neměli by podporovat iluze a nechat se sebou manipulovat. Je zapotřebí být zralejší Osobností, společensky aktivním a duchovně zodpovědným Člověkem.“
Anastasia Novych
„Díky procesu duchovního rozvoje člověk nejenže pozná sebe sama, ale pozná i neviditelnou stranu okolního světa. Začíná odlišovat skutečnost od iluze, kterou dříve považoval za skutečnou. Člověk, když pociťuje svoji skutečnou duchovní podstatu, začíná o strachy, které mu vnutil Živočišný princip, přicházet. Začíná cítit svoji Duši a její svět, začíná chápat, že je-li sám průvodcem Vůle Duchovního principu, neexistují pro něj v materiálním světě v podstatě žádné překážky. Proto když člověk přebývá v takovém jasném, rozšířeném stavu vědomí, zbývá Živočišnému rozumu k tomu, aby zpět získal svoji původní moc nad danou Osobností, pouze „vyčkávat“, až Osobnost oslabí svoji duchovní kontrolu a poddá se emocím, lákadlům nějakých myšlenek, přání Živočišného principu. To je jednoduše zapotřebí chápat a nepodrobovat se jeho lstím. Co je ale v tomto procesu aktivity Živočišného rozumu během duchovního probouzení člověka hlavní, je to, že nachází-li se sám člověk na pozici Pozorovatele Duchovního principu, získává praktickou zkušenost a pochopení toho, proti čemu je Živočišný rozum bezmocný.“
Anastasia Novych
„Já tomu říkám jednoduše – role, hodná jména Člověk. A stát se tím, kým máš být. Když budeš usínat, abys byl klidný, že je tvoje svědomí čisté. Když budeš umírat, aby ses nemusel stydět za své myšlenky a činy. A když pak předstoupíš před Boha, jak říkají křesťané, před Boží Soud, abys měl co říct. Aby miska vah s dobrými skutky byla plná a ta se špatnými skutky prázdná. To je to, co znamená být Člověkem. A to nejen navenek, ale také, a to je nejdůležitější, uvnitř tebe. Udělej si pořádek ve své hlavě. Přestaň snít o špatných, hloupých a prázdných věcech. Mysli víc na Boha, mysli na duši. Pokud máš volný čas – využij ho k užitku duše, modli se, medituj, zabývej se duchovními záležitostmi. Protože život je příliš krátký. A je nám dán pro to, abychom dokázali Bohu, že jsme hodni jména Člověk…“
Anastasia Novych
„A co je to ten duchovní život? Život, to je řada událostí, kde každý okamžik je jako článek řetězce, jako záběr z filmu, na kterém jsou zaznamenány všechny myšlenky a činy člověka. Stává se, že se díváš na dobrý film, který v tobě vyvolává pozitivní dojmy, protože většina jeho záběrů je světlá a jasná. A stává se, že se díváš na jiný film a ten v tobě vyvolává negativní náladu, protože většina jeho záběrů je temná a pochmurná. Takže je důležité, aby film tvého života byl světlý a jasný, aby v něm bylo co možná nejvíce dobrých záběrů. A každý záběr je ten okamžik tady a teď. Kvalita každého záběru tvého životního filmu závisí výlučně na tobě, neboť jsi to ty, kdo činí tvůj život světlým nebo temným svými myšlenkami a činy. Okamžik, který jsi prožil, už nesmažeš, nevystřihneš, a podruhé už se opakovat nebude. Duchovní život to je tehdy, kdy je každý záběr nasycen Dobrotou, Láskou, dobrými úmysly a činy.“
Anastasia Novych
„Jak to vypadá v praxi? Když se člověk zdokonaluje sám, disponuje duchovními zkušenostmi a má jistou vnitřní potřebu šířit duchovní Znalosti, ve svém volném čase pomáhá dalším lidem. Ti se učí a také v těchto otázkách pomáhají druhým a ti zase dalším. Ale všichni by měli pracovat ve prospěch společnosti, mít nějaké civilní povolání, vydělávat si svou prací na živobytí. A ve volném čase by se měli jít učit, dělit se o zkušenosti a poznatky s druhými, jednat s nimi jako se sobě rovnými, jako s dobrými přáteli, měli by při tom potlačovat svůj Živočišný princip, řídit se ve svých činech svým Duchovním principem. Toto je reálná pomoc lidem a současně reálná práce nad sebou: člověk v sobě rozpoznává projevy Duchovního a Živočišného principu, přísně kontroluje vlastní myšlenky, zkoumá vlastní povahu a duchovní rozvoj. V tom i je podstata: sám rosteš a pomáháš druhým.“
Anastasia Novych