Antoine de Saint-Exupéry: Populární citáty (strana 3)

„Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.“

„Když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mně jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě.“

„Kdybych nařídil generálovi, aby byl mořský pták a on neuposlechl, nebyla by to chyba generálova, ale moje. Je třeba žádat od každého to, co může dát.“

„Nikdy nejsme spokojeni, tam kde jsme.“

„Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení.
Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“

„Vedu-li válku proto, abych dosáhl míru, vytvářím válku. Mír není stav, jehož by se dalo dosáhnout válkou. Jestliže uvěřím v mír dosažený zbraní, pak zemřu, sotva odzbrojím. Mír mohu nastolit jen tehdy, pokud ho sám vytvářím.“

„Jedině děti vědí co hledají.“

„Je dobré, když nám plynoucí čas nepřináší pocit opotřebení, nýbrž naplnění.“

„Bůh je mlčení.“

„Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?“

„K tomu, abychom jasně viděli, často stačí změnit směr pohledu.“

„A tak ten, kdo byl poražen a znovu sbírá síly, je pro mne větším vítězem než ten, kdo se těší ze včerejšího vítězství jako lenivec ze sklizně, a spěje už jen k smrti.“

„Pravda je to, co zjednodušuje svět, a ne to, co vytváří zmatek.“

„Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje…“

„Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit.“

„Nejdále dojde a nejúspěšnější bude, kdo nejvíc zápasil sám ze sebou.“

„Samozřejmě, že ti ublížím. Samozřejmě, že mi ublížíš. Samozřejmě, že si budeme ubližovat. Ale to je přece podmínkou existence. Stát se jarem znamená přijmout riziko zimy. Stát se přítomností znamená přijmout riziko nepřítomnosti.“

„V člověku je nutno probudit to, co je v něm velké.“

„Všechny cesty vedou k lidem.“