„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce."Poušť je krásná…," dodal.A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic… Neslyšíme nic…A přece něco září v tichu…"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"“Antoine de Saint-Exupéry kniha Malý princ
„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá… Lidé zapomněli na tuto pravdu, ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.“Antoine de Saint-Exupéry kniha Malý princKapitola XXI
„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život.Nauč mě umění malých kroků.Učiň mě hledajícím a nalézajícím,učiň mě sebejistým v pravý čas.Obdař mě jemnocitem,abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životema rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholya abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.Dovol mi přesvědčit se o tom,že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší,pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.Chraň mě před naivní vírou,že v životě musí jít všechno hladce.Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky,neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života,že díky jim rosteme a dozráváme.Připomínej mi,že srdce se často staví proti rozumu.Pošli mi v pravou chvíli někoho,kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši,projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak,že budu užitečný.Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním.Dej, abych dokázal čekat.Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit.To nejdůležitější si člověk neříká sám,to nejdůležitější mu bývá řečeno.Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství.Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,kde mohu zanechat balíček dobra,slovy či beze slov.Chraň mě před strachem,že bych mohl promarnit svůj život.Nedávej mi to, co si přeji,ale to, co potřebuji.Nauč mě umění malých kroků.“Antoine de Saint-Exupéry
„Avšak koho si vybrala smrt, kdo už jen zvrací krev nebo si přidržuje vnitřnosti, ten jediný odhaluje pravdu – že totiž hrůza ze smrti neexistuje. … Ano, viděl jsem, jak lidé před smrtí utíkali, už předem zděšeni tím setkáním. Avšak neklamte se, nikdy jsem neviděl, že by propadl hrůze ten, kdo umírá.“Antoine de Saint-Exupéry kniha Citadela