Antoine de Saint-Exupéry: Populární citáty (strana 7)

„Byl jsem opuštěnější než trosečník na voru uprostřed moře.“

„Jako olivy vydávají nejlepší olej, když se nejvíc mačkají, tak umělec vytvoří nejlepší svá díla zatímco se nachází na samotném dně bytí.“

„Řeč je pramenem nedorozumění.“

„Nic nemá smysl, jestliže jsem do toho nevložil své tělo a svého ducha.“

„Bůh je pravdivý, ale stvořený možná námi.“

„Člověk… je v první řadě ten, kdo tvoří. A pouze lidé, kteří spolupracují jsou bratři. A jenom ti jsou živí, kdo v klidu neusedli k nastřádané sklizni.“

„Jak vidíte, nedá se žít dál tak, že se budeme zajímat jen o ledničky, politiku, bilance a křížovky. Tak není možné jít kupředu.“

„Lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit.“

„Tak dlouho se milovalo moře se sluncem, až se zrodila Korsika.“

„Prospěšné je jen to, co klade odpor.“

„Pravda uhodí a třeba zničí tam, kde nejistota jen stále hlodá a otravuje.“

„Dříve jsem míval málo úcty k dospělým. Byl to omyl, člověk nikdy nestárne.“

„Co je podstatné, to je pro oči neviditelné.“

„Rozum má cenu, jen slouží-li lásce.“

„Lidé nemají představivost. Opakují, co se jim řekne.“

„Nezapomínej, že tvá věta je čin.“

„Ty největší radosti ti totiž přináší právě to, co ti působí nejtěžší utrpení.“

„Co to znamená ochočit?
Je to něco, na co se moc zapomíná. Znamená to vytvořit pouta.“

„Až spatříš z vrcholku hory, že jsou tvé otázky rozhřešeny, říkáš si: "Jak to, že jsem to předtím nepochopil?" Jako by předtím bylo co k pochopení.“