Bertrand Tavernier je francouzský filmový režisér, scenárista, a producent.
Vystudoval práva. V roce 1968 sympatizoval s revolučním hnutím a měl blízko k trockistům. Jeho radikální levicové zaměření je cítit ještě z některých jeho raných filmů pojednávajících o střetu mocenské mašinérie a individua.
U filmu začal jako příležitostný herec a asistent režiséra Jeana Pierra Melvilla. Jeho vlastním režijním celovečerním debutem byl Hodinář od sv. Pavla z roku 1974, kriminálka s Philippem Noiretem a Jeanem Rochefortem v hlavních rolích, na motivy románu George Simenona . Snímek získal Stříbrného medvěda na festivalu v Berlíně. I ve druhém snímku, historickém dramatu Ať začne slavnost... Tavernier vsadil na dvojici Noiret-Rochefort a opět úspěšně. Film získal francouzskou filmovou cenu César v kategorii režie a scénář. Césara za scénář získalo rok poté i kriminální drama, inspirované skutečným případem z konce 19. století, Soudce a vrah, v němž v hlavní roli znovu nechyběl režisérův oblíbený Philipp Noiret, jemuž v roli neprávem obviněného tuláka tentokrát oponoval Michel Galabru. Následující komorní drama Des enfants gâtés však šňůru úspěchů neprodloužilo, snímek neměl ohlas ani u diváků, ani u kritiky, a Tavernier si dal tříletou režisérskou pauzu.
Vrátil se roku 1980 hned dvěma filmy. Une semaine de vacances je znovu komorním psychologickým dramatem, avšak jako průkopnický bývá označován snímek Smrt v přímém přenosu s Romy Schneider v hlavní roli. Šlo o sci-fi drama, v němž je zkoumána slídilská touha moderních médií. Krutá analýza vztahu zbabělosti a násilí Coup de torchon, jež se stala opět hereckým koncertem Philippa Noireta, Tavernierovi vynesla první a poslední nominaci na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film.
Poté se Tavernier nějaký čas věnoval dokumentům, aby se na "velké plátno" vrátil lyrickým, "impresionistickým" dramatem z konce 19. století Neděle na venkově, jež se nakonec stalo jedním z jeho nejoceňovanějších filmů. Pomalé "evropské" tempo nezabránilo nominaci na americký Zlatý globus a britskou cenu BAFTA, ani ceně newyorských a bostonských filmových kritiků. Z Cannes si Tavernier přivezl cenu za nejlepší režii. Césara snímek získal za nejlepší literární adaptaci . Jazzové hudební drama Kolem půlnoci přineslo ocenění zejména pro saxofonistu Dextera Gordona, který ztvárnil hlavní roli, za niž byl nominován na Oscara i na Zlatý globus . Skladatel Herbie Hancock pak získal Oscara za hudbu. Sám režisér si odnesl jen jednu z vedlejších cen na festivalu v Benátkách. Vrcholná etapa Tavernierovi tvorby je pak ukončena válečným dramatem Život a nic jiného z roku 1989, kde režisér nechal znovu excelovat svého dvorního herce Philippa Noireta. Film si odnesl cenu BAFTA za nejlepší neanglicky mluvený film a zvláštní cenu poroty na Evropských filmových cenách.
90. léta bývají označována v Tavernierově tvorbě za "pozdní". I v nich ovšem natočil několik oceňovaných filmů. Ke kořenům se vrátil v kriminálce Volavka z roku 1995, za niž si odnesl Zlatého medvěda z Berlína. Za válečné drama Kapitán Conan získal Césara za nejlepší režii. V roce 1999 se angažovaně pustil do sociálního dramatu ze současnosti Vše začíná dnes.
O nejasné hranici kolaborace v okupované Francii za druhé světové války pojednává drama Propustka z roku 2002. V roce 2009 natočil svůj první ryze americký film, gangsterku V elektrizující mlze, s Tommy Lee Jonesem v hlavní roli. S velkým plátnem se prozatím Tavernier rozloučil ironickým pohledem na svět politiky a diplomacie, snímkem Zamini . Vůbec poprvé a na samém sklonku kariéry tak natočil klasickou komedii.
Wikipedia
✵
25. duben 1941
