Erich Maria Remarque: Populární citáty

„Máme toho tolik co říct, ale nikdy to neřekneme.“

„Lásku nemáme špinit přátelstvím. Konec je konec.“

„Když se konečně něčemu doopravdy naučíme, jsme už moc staří, aby nám to k něčemu bylo.“

„Člověk je chudákem teprve, když už nic nechce“

„Když se z ostatních stávají svině, my se svinsky chovat nemusíme.“

„V lásce se nelze vracet zpátky, taky nikdy nemůžeš začít znovu.“

„Není hanba narodit se hlupákem. Je jenom hanba jako hlupák zemřít.“

„Jen ten, kdo se vždycky vrací ke své samotě, zná štěstí pospolitosti.“

„Láska je oběť. Někdy se láskou nazývá taky spousta sobectví. Teprve ten, kdo se dokáže dobrovolně vzdát milovaného člověka, aby mu nebránil ve štěstí, miluje opravdově a naplno.“

„Všechno, co se dá spravit penězi, je laciné.“

„Žena, po které touží někdo jiný, hned stoupne v ceně.“

„Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj –““

„Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě.“

„Mám pocit, že jsem mezi samými lidmi, kteří si myslí, že budou žít věčně. Aspoň tak jednají. Šetří svůj majetek a utrácejí svůj život.“

„Světový mír! Nikdy se o něm nemluvilo více a nikdy se pro něj neudělalo méně než v našich časech…“

„Teprve lazaret ukazuje, co je to válka.“

„Za starých řeků bylo myšlení výsadou. Pak bylo štěstím. Později nemocí. Dnes je zločinem.“

„Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí. Vidím jak nejchytřejší mozky světa vynalézají zbraně a slova, aby se to dělalo ještě rafinovaněji a ještě déle. (“

„Na tvrzení, že válku zavinili Židé se tenkrát odpovídalo: a cyklisti. Když se někdo zeptal: A proč cyklisti?, tak se odpovídalo: A proč Židi?“