Erich Maria Remarque: Populární citáty (strana 4)

„Na světě je dost místa pro věci, jen pro lidi ne.“

„Muž nemá s ženami diskutovat. Vyjde z toho vždy jako poražený. Logika v jejich rukou je vosk.“

„Ženy mohou být zbožňovány nebo opouštěny. Nic mezi tím.“

„Ať už v dobrém, nebo ve zlém, život je život; to si uvědomíte, až když ho musíte riskovat.“

„Se zaslepenýma očima jsem zíral na oblohu, na to šedé, nekonečné nebe šíleného boha, který pro své pobavení vytvořil život a smrt.“

„Lásku nemáme špinit přátelstvím. Konec je konec.“

„Těžké je milovat někoho, koho si nevážíme, a neméně těžké je milovat toho, koho si vážíme o mnoho víc než sebe.“

„Válka je příčinou smrti jako rakovina a tuberkulóza, jako chřipka a úplavice. Jenže případy úmrtí jsou častější, rozmanitější a hroznější.“

„Křičím, jen mě neslyšíte.“

„Diktátoři nebývají nikdy veselí.“

„Charakter člověka poznáme až tehdy, kdy se stane naším představeným.“

„To je všechno krásné - kdo je sám, nemůže být opuštěn. Ale někdy večer se hroutí celá ta umělá stavba, život se změní ve zvlykavou, uštvanou melodii, ve vír divokých tužeb žádostí, trudnomyslnosti a touhy dostat se z té nesmyslné dospělosti, vybřednout z nesmyslného monotónního věčného kolovratu, lhostejno kam. Ach ta ubohá potřeba trochy tepla - nemohly by to být dvě ruce a laskavá tvář? A nebo i to je jen šálení a marnost a únik? Je vůbec ještě něco jiného než osamělost?“

„Jsou pro mě víc než život, hlasy, které jsou víc než mateřská láska a víc než strach; jsou tím nejsilnějším a nejkonejšivějším, co existuje: jsou to hlasy mých kamarádů.“

„Každá žena lže, když nelže tak není k ničemu.“

„Člověk nemá o penězích mluvit pohrdavě. Peníze vzbuzují u mnoha žen dokonce lásku. Láska naproti tomu vzbuzuje u mnoha mužů lačnost po penězích. Peníze tudíž podporují ideály, láska naproti tomu materialismus.“

„Nejlepší způsob, jak se zbavit ženy: ukázat jí jen na několik dní způsob života, který jí můžeš poskytnout.“

„Jsme opuštění jako děti a zkušení jako stáří lidé, jsme suroví a smutní a povrchní - myslím, že jsme ztraceni.“

„Nikdo nám nemůže být cizejší než ten, kterého jsme kdysi milovali.“

„Je to můj přitel,“ řekl jsem dívce, „Kamarád z války. Jediný člověk, co znám, který si z velkého neštěstí udělal malé štěstí. Neví už, co se životem, a proto se
jednoduše raduje, že ještě žije.“