Erich Maria Remarque: Populární citáty (strana 5)

„Člověk by neměl buď nikdy odcházet, nebo by se neměl už nikdy vracet, nevrací se totiž docela a zůstává tak rozpolcený.“

„Skromnost a svědomitost bývají odměňovány jen v románech. V životě jsou využívány a pak odkopnuty.“

„Dobro nadělá často více zkázy než prostoduchá zloba.“

„Konec může být dobrý jen tehdy, když všechno předtím bylo špatné. Takže špatný konec je mnohem lepší.“

„Jsme opuštění jako děti a zkušení jako starci, jsme vyhořelí a smutní a povrchní - myslím, že jsme ztraceni.“

„Láska by neměla být poskvrněna přátelstvím.“

„Proti urážce je možno se bránit, proti soucitu však ne.“

„Kdo v lásce nevěří na zázraky, ten je ztracen.“

„Jsou krásné, tyhle ženy, které nám zabránily stát se polobohy tím, že z nás dělají otce rodin, měšťáky, stroje na vydělávání peněz, když nás zajaly, nachytaly na iluze, že z nás udělají bohy. Nejsou krásné?“

„Duhy vznikají z bouřek. Potřebují jen úzký paprsek slunce.“

„Dobrá paměť je základem přátelství a zkázou lásky.“

„Odejít není vždy tak snadné, zvlášť když člověk s sebou musí vzít i své vlastní já.“

„Na světě je dnes už tolik knih, že při příští potopě Bůh pravděpodobně nepoužije vodu, ale papíru.“

„Člověk snáze pozná vesmír než svého souseda.“

„I kdyby bylo bůhvíkde zabito statisíce lidí - když se jeden řízne do prstu, nebolí ho to proto míň.“

„Ženám láska oči otevírá, mužům zavírá.“

„Strachu před policií se asi nezbavíme. Je to přirozený. Má ho každý slušný člověk. Tkví to v nedostatcích našeho společenského pořádku.“

„V lásce se nelze vracet zpátky, taky nikdy nemůžeš začít znovu.“

„Nechť si přijdou měsíce a léta, nic mi už nevezmou, už nic mi vzít nemohou. Jsem tak sám a tak prostý všeho očekávání, že jim bez bázně mohu hledět vstříc.“