Erich Maria Remarque: Citáty o štěstí

„Láska je oběť. Někdy se láskou nazývá taky spousta sobectví. Teprve ten, kdo se dokáže dobrovolně vzdát milovaného člověka, aby mu nebránil ve štěstí, miluje opravdově a naplno.“

„Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj –““

„Neštěstí je nejvšednější věc, jaká existuje.“

„Jen ten, kdo se vždycky vrací ke své samotě, zná štěstí pospolitosti.“

„Štěstí leží okolo nás. Je třeba ho jen zvednout.“

„Je to můj přitel,“ řekl jsem dívce, „Kamarád z války. Jediný člověk, co znám, který si z velkého neštěstí udělal malé štěstí. Neví už, co se životem, a proto se
jednoduše raduje, že ještě žije.“

„Nikdo nikdy neví, zda toho, koho právě lituje, nebude ještě jednou považovat za šťastného.“

„Za starých řeků bylo myšlení výsadou. Pak bylo štěstím. Později nemocí. Dnes je zločinem.“

„Naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život. Ale nemáme je. Když tohle člověk pochopí, opravdu pochopí, pak mnoho hořkého medu rázem zesládne.“

„Mluvit je dobré, když za tím stojí štěstí, když řeč proudí lehce a živě, ale co zmohou konec konců věci tak ošemetné jako jsou slova, když člověk je v neštěstí.“