Francois Mauriac citáty

strana 2

„Pokud mi chceš představit člověka a jeho srdce, řekni mi, jaké díla si rád přečte znovu.“

„Žádná láska, žádné přátelství nemůže zkřížit cestu našeho osudu, aniž by na něm navždy zanechala nějakou stopu.“

„Není jediné lásky, jediného přátelství, které by prošlo naším osudem a navěky ho neovlivnilo.“

„Někoho milovat znamená jako jediný vidět zázrak pro jiné neviditelný.“

„Čas je nejlepší učitel, bohužel nemá vždy ty nejlepší žáky.“

„Vzpomene-li si člověk na čas, kdy miloval, zdá se mu, že se mu od té doby už nic nezdařilo.“

„Všichni jsme byli hněteni a přehněteni těmi, kdo nás milovali, a pokud byli jen trochu důslední, jsme jejich dílem - dílem, které ostatně nepoznají a které nikdy není takové, jak o něm snili. Není jediné lásky, přátelství, které by prošlo našim osudem a navěky ho neovlivnilo.“

„Státníci jsou chirurgové, jejich omyly jsou smrtelné.“

„Četba jsou otevřené dveře do kouzelného světa.“

„V den, kdy přestanete hořet, mnozí zemřou chladem.“

„Nerozumím Angličanům a nemám je rád, leda když jsou mrtví.“

„Ach, dotěrnost těch bytostí, o které se naše srdce nezajímají a které si nás vybraly, ačkoli my jsme si je nevyvolili!“

„>Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi člověk< je sice pravda, ale lépe bych tě poznal, kdybys mně řekl, co čteš podruhé.“

“A cemetery saddens us because it is the only place of the world in which we do not meet our dead again.”

“Did you ever have a conversation with someone who misunderstood everything you had to say? It's exhausting, and the ironic part is that the more you try and explain yourself, the more mixed up things become. Your best friend knows when you're kidding, venting, and tired. He or she knows you and therefore doesn't read into the things you say.”

“Human love is often but the encounter of two weaknesses.”

“Doubt is nothing but a trivial agitation on the surface of the soul, while deep down there is a calm certainty.”

“The scapegoat has always had the mysterious power of unleashing man's ferocious pleasure in torturing, corrupting, and befouling.”

“We are, all of us, molded and remolded by those who have loved us, and though that love may pass, we remain none the less their work--a work that very likely they do not recognize, and which is never exactly what they intended.”

“What makes a poet is, surely, the love of these things, a desperate search for the tiny ray of sunshine which used to flicker on the floor of a child’s bedroom.”