Franz Kafka: Populární citáty (strana 4)

„Jazyky nejsou nic jiného než špatné překlady.“

„Jsem v řetězech. Nedotýkejte se mých řetězů.“

„Začněte tím, co je správné, a ne tím, co je přijatelné.“

„"Ale já nejsem vinen," řekl K., "je to omyl. Jak muže člověk vubec být vinen? Jsme zde přece všichni lidé, jeden jako druhý."
"To je pravda," řekl duchovní, "ale tak obvykle mluví viníci."“

„Myslím, že bychom měli číst jen takové knihy, které nás rania a bodají.“

„Věčné mládí je nemožné; i kdyby mu nic nestálo v cestě, znemožnilo by je sebepozorování.“

„Lež se nastoluje jako světový řád.“

„Nemůže každý pravdu vidět, ale každý může být pravda.“

„Mnoho knih je jako klíč k neznámým komorám na hradě vlastního já.“

„Pravda je nedělitelná, proto se sama nemůže poznávat; kdo ji chce poznat, musí být lží.“

„Všichni úředníci jsou podrážděni, i když se zdají klidní. Tím ovšem zvlášť trpí právě ti advokátkové…Jedině správné je smířit se s danými poměry. I kdyby bylo možné zlepšit jednotlivosti – to však je nesmyslná pověra –, dosáhlo by se nanejvýš něčeho pro případy budoucí, sobě samému by však člověk nesmírně uškodil, neboť by vzbudil zvláštní pozornost vždy pomstychtivého úřednictva. Jen nevzbudit pozornost!“

„Klidně snášet sám sebe a neukvapovat se, žít tak, jak je třeba, a neobíhat se jako pes.“

„Váhání před zrozením. Existuje-li stěhování duší, pak nejsem ještě ani na nejnižším stupni. Můj život se váhá narodit.“

„Chtěl jsem se vždy střemhlav vrhat do světa a nadto za cílem, jejž nelze schvalovat.“

„Malý chlapec měl jako jediné dědictví po otci kočku a jejím přispěním se stal starostou Londýna. Čím se stanu já přispěním svého zvířete, svého dědictví? Kde leží to obrovské město?“

„Ti dobří mívají stejný krok. Ostatní ale, aniž to tuší, tancují kolem dobové tance.“

„Oženit se předpokládá jistotu a bez ní nemůže spojení jedné osamělosti s druhou osamělostí vytvořit vlast, vytvoří naopak galeje.“

„Na Balzakově holi: Zdolám všecky překážky. Na mé: Zdolávají mě všecky překážky. Společné je to “všecky”.“

„Postranní myšlenky, s nimiž přijímáš zlo, nejsou tvé, nýbrž náležejí zlu… Jakmile jednou přijmeme zlo, nežádá už, abychom mu věřili.“