Honoré De Balzac: Člověk

„Když se člověk přizná ke své slabosti, stává se velkým.“

„Až se člověk doví, proč se zamiloval, přestává milovat.“

„Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.“

„Člověk získává na síle tím, že se přizná ke svým slabostem.“

„Člověk přichází od odporu k lásce, ale když přestal milovat a došel k odporu, nevrací se k lásce již nikdy.“

„Lásku si člověk za srdce nevytrhne, to není bolavý zub.“

„Člověk je často šťastnější v neštěstí než ve štěstí: jen si vzpomeňte na mučedníky.“

„Život má takovou cenu, jakou mu člověk přikládá.“

„Člověk dokáže vyniknout, jen pod železným tlakem nutnosti.“

„Sláva je jed, který člověk snáší pouze v malých dávkách.“

„Člověk couvne, aby mohl lépe skočit.“

„Člověk, který se něčeho dopracuje, budí tolik žárlivosti, kolik závisti!“

„Člověk nemůže říci nic zlého o lidech, které nezná.“

„Dluhy! Žádný silný člověk není bez dluhů! Dluhy jsou výrazem uspokojených potřeb a náročných prostopášností.“

„Lidé seskupení do davu jsou totiž ještě většími pokrytci, než když jsou z nějakých osobních důvodů nuceni hrát komedii. Proto stráví člověk valnou část svého života tím, že pleje, co si nechal v mládí ve vlastním srdci vybujet. Této operaci se říká nabývat zkušenosti.“

„Jaké štěstí mít každý okamžik naplněný obrovským zájmem, jímž srdce roste a rozšiřuje se, když člověk nemůže být k ničemu lhostejný.“

„Člověk se má dělat stále vzácným. - Otec Goriot“

„Lítost je panenství, kterým je naše duše povinována Bohu: člověk, který se kaje dvakrát, je tedy hrozný obojetník.“

„Člověk vyžene svou náturu dveřmi a ona vleze za ním oknem.“