Jane Austen: Populární citáty (strana 2)

„On je gentleman a já dcera gentlemana. Zatím jsme si rovni.“

„Mohla bych mu lehce odpustit jeho pýchu, kdyby nezabil tu mou.“

„Nevadila by mi jeho ješitnost, kdyby nezradil tu mou.“

„Nemám tu čest vám porozumět.“

„Bylo naprosto nezbytné ho přerušit.“

„Když se zamiluji, bude to navždy.“

„O kolik dříve je člověk unaven z něčeho jiného než z knihy!“

„Děvčata nic na světě tak netěší - tedy kromě vdavek - jako se tu a tam nešťastně zamilovat.“

„… nikdo nemůže ctít ženského ducha víc nežli já. Podle mého mínění jím příroda ženy tak štědře obdařila, že nikdy neuznají za potřebné využívat ho víc jak z poloviny.“

„Nesnáším, když vás slyším mluvit o všech ženách jako o jemných dámách namísto racionálních tvorů. Žádná z nás nechce být ve stojaté vodě po celý život.“

„Proč bychom byli na světě, než abychom poskytovali povyražení svým bližním a na oplátku se opět sami na jejich účet zasmáli?“

„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. - Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze? - Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych byl mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla ty moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvořeí! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věříte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.“

„Přál bych si, stejně jako všichni ostatní, být naprosto šťastný; ale jako všichni ostatní, musím být šťastný mým vlastním způsobem.“

„Hloupé věci přestanou být hloupé, pokud je vykonávají rozumní lidé bezohledně.“

„Běhej šíleně, kdy se ti zachce, ale neomdli!“

„Určitě není na světě tolik mužů s velkým jměním jako hezkých žen, které by si je zasloužily.“

„Poznejte své vlastní štěstí.“

„Naše nedostatky jsou to, co nás dělá dokonalými pro jiné.“

„Musím odejít v nejistotě o svém osudu; vrátím se však sem nebo se přidám k Vaší společnosti, co nejdřív budu moci. Postačí slovo, pohled a bude rozhodnuto, zda dnes večer vejdu do domu Vašeho otce, nebo už nikdy.“