„Má vůbec smysl historie? Co má vůbec smysl při všeobecné pomíjivosti, když nakonec všechno stejně vezme za své: zeměkoule i život na ní? Smysl má přítomný o k a m ž i k. Smysl má smích, humor, odvaha, láska. Snad.“Jaroslav Putík
„Nikdo nepočítá miliardy slov pronesených a napsaných v polemikách mezi Trockým, Bucharinem, Stalinem… Co životů to stálo, kolik tragédií a hrůz. A kdo měl nakonec pravdu? Nikdo.“Jaroslav Putík
„U náhrobního kamene. Drsná černá žula, drsná jak milované ruce. Jenom vzpomínka žije, jenom ta dokáže přivolat tvář a hlas mrtvých. Až vyhasne, vyhasne všechno. Kámen mlčí. Ti, kdo píší a tvoří, se mohou utěšovat, že budou vstupovat do myslí a srdcí ještě dávno po své smrti. Jak velikášské. A jak lákavé.“Jaroslav Putík
„Vrabec na parapetu okna. Neustále se natřásá, chvěje se, otáčí, neustále čeká, odkud přijde nepřítel. Život na hovno.“Jaroslav Putík