Jean Dutourd: Populární citáty (strana 5)

„Člověk je odpovědný za všechno, co se mu přihodí.“

„Jediné, co v lidském životě stojí za vypravování, to je mládí.“

„Žena se vždycky ráda chlubí svým milencem, obzvlášť před přítelem, o kterém ví, že je do ní beznadějně zamilován.“

„Každý člověk je romanopiscem svého života; hledá čas, až když je nenávratně ztracený; prožívá své radosti a své dny ve skutečnosti, až když jsou pryč.“

„Myšlenka a čin jsou dva prostředky, kterými člověk poznává sám sebe.“

„Nepatrné cestičky vedou na veliké paseky.“

„Láska je kouzelné slovo, kterým lze omluvit cokoli, je-li člověk výmluvný.“

„Dějiny lidstva jsou jedna řada ztracených příležitostí, které člověk propásl svou krátkozrakostí, tou věčnou vnitřní lehkovážností, která je jeho údělem.“

„Aristoteles říká, že v témže okamžiku nemůže být pravdivá jedna věc i její opak. V oblasti citu je to pitomost.“

„Být hloupý jako před dvěma sty lety je podle mého mínění skoro lepší než být inteligentní podle dnešní módy.“

„Tělesná láska proniká do duše vsakováním.“

„Prostá fyzická záliba není dostatečný důvod k lásce. Rozkoš je zaměnitelná.“

„Ženy mají rády pohyb, i když činnost třeba k ničemu nevede. Samčí nehybnost je rozčiluje.“

„Člověk, který vchází do bordelu není totožný z člověkem, který byl dekorován. Jsou to dvě složky jeho života naprosto na sobě nezávislé.“

„Člověk rozprostře svou duši jako pěkný ubrus na jídelním stole, zbývá jen, aby osud začal tabuli plnit vínem a pokrmy. Člověk je připraven pochutnat si co nejlépe.“

„Lidé se mnohem více odhalí v dopise než v pohybu či v řeči.“

„Láska probouzí šílenství, jakmile se změní v utkvělou myšlenku, která se pořád vrací, na které se jako na věšáku zachycuje duch, čím dál tím víc nečinný.“

„Člověk, který sní, je jako člověk, který drží hladovku. Stravuje svou vlastní podstatu.“

„Člověk se proslaví vždycky jen tím, co je bezcenné, protože mezi lidmi vládne soustavné nedorozumění.“