„Člověk, který sní, je jako člověk, který drží hladovku. Stravuje svou vlastní podstatu.“Jean Dutourd
„Člověk se proslaví vždycky jen tím, co je bezcenné, protože mezi lidmi vládne soustavné nedorozumění.“Jean Dutourd
„Počínající láska je tak hezká, dojemná, i když je nízká. V počáteční, v každé, je vznešená záře. Je to pokaždé stejný zázrak jako stvoření světa.“Jean Dutourd
„Lidé si libovolně vytvářejí obraz svých příbuzných nebo přátel. A když se potom ta jistá osoba nechová shodně s jejich představou, křičí: "Ty jsi se změnil, já tě nepoznávám!"“Jean Dutourd
„Láska se většinou dostavuje nevčas; příliš pozdě, když už jsou životy hotové a nic se nedá změnit, aniž by z toho vznikla škoda.“Jean Dutourd
„Muž ve zbabělosti uvázne, až se v ní většinou nakonec docela utopí, protože u zbabě-lého muže je zbabělost prvek ústrojný, vrozený. U ženy je zbabělost skoro vždycky chvilková záležitost vyvolaná láskou; zmizí současně s ní, v téže minutě. Pak je žena zase tvrdá jako ze železa, nesmiřitelná, hrubá, neznající slitování, jako pravý malý Attila, jímž také všechny opravdu jsou.“Jean Dutourd
„Muži se děsí malérů. Dopustili by se nevím čeho, nevím jaké posedlosti, nevím jaké lži, jen aby se vyhnuli scéně.“Jean Dutourd
„Věk okolo třicítky je pro muže kritický. Tehdy se dělají největší hlouposti, nebo spíš je to věk, kdy hlouposti, které provedeme, začínají být nenapravitelné.“Jean Dutourd
„Málokdy se najde padesátník, který by starostmi zkrásněl. Ve dvaapadesáti letech může většinou být svůdný jenom šťastný a dobře naložený muž. Sebemenší chmura mu vtiskne do tváře deset let navíc.“Jean Dutourd
„Muž je vždycky zdrcený, když u ženy postřehne, že i ve chvílích, kdy je nepochybně uchvácena skutečným citem, neztrácí ani na vteřinu ze zřetele zítřek a pořád si nechává otevřená zadní dvířka.“Jean Dutourd
„Maloměšťák je pro mě člověk, který je povznesený v nepravou chvíli a nadchne se hloupostmi.“Jean Dutourd
„Muž považuje poslední lásku jenom za jedno z hezkých dobrodružství. Nepozoruje nic; nepřikládá žádný význam tomu posled-nímu výbuchu něhy a mládí, a když je všechno pryč, stojí tu bezbranný, zničený jako starý pouliční zpěvák, zbývá jen zoufalství.“Jean Dutourd