Johann Wolfgang von Goethe: Populární citáty (strana 10)

„Čím je člověk v malých věcech, tím je i ve velkých.“

„Slova jsou jako listy na stromě - kde je jich nejvíc, tam je nejméně ovoce.“

„Žijete-li nebezpečně, žijete dobře.“

„Je jedním z největších nebeských darů mít takovou roztomilou věc v náručí!“

„Přátelství dospívajících dětí je něco krásného. Děvče se přitom rádo poučí a mladík rád poučuje.“

„Člověk musí bojovat a v boji chybovat.“

„Dokonalost jest vlastnost božská. Toužiti po dokonalosti jest vlastnost lidská.“

„Svět je tak velký a bohatý a život tak rozmanitý, že se nikdy nebude nedostávat příležitost k básním.“

„Mou pýchou je mé srdce. Kníže si mě váží pro mé vědomosti, al to, co já vím, může vědět každý, avšak moje srdce mám jen já.“

„Mnohdy nedovedu pochopit, jak ji někdo jiný může milovati, když ji já sám tak vroucně a zplna srdce miluji, nemaje nikoho krom jí.“

„Psaní jest dělná zahálka.“

„Kdybychom se místo toho, jak jsme slabí a těžkopádní, jen stále probíjeli kupředu, shledali bychom často, že se i se svým loudáním a křižováním dostáváme dál než jiní se všemi svými plachtami a vesly - a - to přece dává pravé sebevědomí, když jiným stačíme, anebo je dokonce předstihujeme.“

„Pravá láska je ta, která zůstává stále, ať jí dáváme všechno, nebo jí všechno odpíráme.“

„Kdo nelíbá, je jako mrtvý.“

„Bylo by možné rodit vychované děti, kdyby byli vychovaní jejich rodičové.“

„Jsme-li vzdáleni toho, koho milujeme, ovládáme se zdánlivě bezpečněji, čím mocnější je naše láska, ježto všechnu sílu vášně, která se dříve vybíjela navenek, obracíme do svých niter. Ale jak brzy, jak rychle jsme vytrhováni z tohoto bludu, když se pojednou před našima očima ve vší své nezbytnosti opět objeví ten, o kom jsme se domnívali, že se ho dovedeme zříci.“

„Kdo už nemiluje a už nepochybuje, ten ať se dá pochovat.“

„Láska vždy přetrvává, ať jí vše dáváme nebo vše odpíráme.“

„Pravá ctnost se nikdy neohlíží na svůj stín - slávu.“