Johann Wolfgang von Goethe: Člověk (strana 2)

„Člověk nabývá vědomí své vlastní jsoucnosti tím, že uznává jsoucnost mimo sebe za sobě rovnou, za zákonitou.“

„Osamocen nedojde člověk nikdy k cíli.“

„Člověk je temný tvor. Neví, odkud jde, ví málo o světě a nejméně o sobě.“

„Starý člověk ztrácí jedno z největších lidských práv: není už posuzován svými, svou generací.“

„Člověk musí bojovat a v boji chybovat.“

„Člověk by měl číst jen to, co obdivuje.“

„Vlastním předmětem studia lidstva je člověk.“

„Člověk zakusí, ať už je kýmkoliv, poslední štěstí a poslední den.“

„Rostlina je jako svéhlavý člověk, od něhož získáte vše, pokud se zachováte, tak jak si přeje.“

„Čím je člověk v malých věcech, tím je i ve velkých.“

„Ten, kdo odhadne správný okamžik, je ten správný člověk.“

„Člověk musí být někdo, aby mohl něco dokázat.“

„Člověka nikdo neklame, člověk se klame sám.“

„Člověk, který se narodil s talentem, najde největší štěstí, když ho využije.“

„Skutečně nešťastný člověk je ten, kdo nechá nedokončené to, co může udělat, a začne dělat to, čemu nerozumí; není divu, že se trápí.“

„Ať se člověk vydá kamkoli, ať se pustí do čehokoli, vždycky se nakonec vrátí na cestu, kterou mu vytyčila příroda.“