Kašpar Kaplíř ze Sulevic byl český rytíř, člen direktoria českých stavů v době stavovského povstání . Jako generál dělostřelectva pod velením hraběte Thurna se účastnil v roce 1618 obléhání Vídně, za vlády Fridricha Falckého byl v letech 1618[zdroj?]–1620 nejvyšším zemským písařem. Původně působil jako císařský rada.
Narodil se roku 1535 do třebívlické větve českého rytířského rodu Kaplířů ze Sulevic jako syn Purkarta Kaplíře ze Sulevic a jeho manželky Elisabeth von Sahlhausen.
V únoru 1621 jej dle císařského listu zatkli a uvěznili v Bílé věži Pražského hradu. Mimořádný tribunál jej odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími českými pány. Čekalo se, že si podá žádost o milost a pravděpodobně by ji dostal vzhledem ke křesťanské ohleduplnosti ke stáří by mu trest asi zmírnili v doživotní žalář. Přesto se mu dostalo alespoň částečného omilostnění, nebyl rozčtvrcen. Byl nejstarší a na popraviště vešel jako první z rytířského stavu a jako čtvrtý v celkovém pořadí. Kat jeho hlavu pověsil na Staroměstské mostecké věži.
V roce 1921 otevřeli komisionální hrobku v neustupovském kostele na Benešovsku a hledali zde jeho tělo, avšak marně.
Wikipedia
✵
1535 – 21. červen 1621