Marcel Proust: Populární citáty (strana 2)

„Představa, že zemřeme, je krutější než umírání…“

„Člověk miluje jen to, co úplně nevlastní.“

„Žena, která nás opustila, není už táž, která u nás byla.“

„Člověk je bytost, která nemůže vyjít ze sebe, která zná druhé jen v sobě, a když říká opak, lže.“

„Muž je ještě dosti hezký, neděsí-li se ho kůň.“

„Přičiňujeme se bez ustání, abychom dali svému životu patřičnou podobu, ale kopírujeme přitom proti své vůli, jako nějakou kresbu, rysy té osoby, kterou jsme, a ne té, kterou by nám bylo příjemné být.“

„Ženy dávají přednost mužům, kteří si je berou, aniž jim rozumějí, před muži, kteří jim rozumějí, ale neberou si je.“

„Láska mezi milenci je šťastná jen v normě přátelství, nikoliv ve formě manželství.“

„Jaká krutá muka pociťujeme, když se odlučujeme od toho, co milujeme. Museli bychom pozbýt rozumu, abychom se jim vystavovali dobrovolně.“

„Není-li kniha zrcadlem mocné individuality, je aspoň ještě zrcadlem zajímavých chyb ducha.“

„Nic nedodá ženě tolik odvahy jako neohroženost muže, kterého miluje.“

„Štěstí prospívá tělu, ale starosti rozvíjení ducha.“

„Každý z nás považuje za jasné jen ty myšlenky, které dosahují stejného stupně zmatenosti jako naše vlastní.“

„Lidé, kteří nejsou zamilovaní, nemohou pochopit, jak inteligentní muž může trpět kvůli obyčejné ženské. Je to jako divit se, že někdo nemůže dostat choleru kvůli něčemu tak bezvýznamnému, jako je obyčejný bacil.“

„Láska je subjektivní. Milujeme nikoli skutečné bytosti, nýbrž bytosti, které si vytváříme.“

„Svět se nám jeví jako pravdivý a přitom je každého jiný.“

„Touha rozvíjí a majetnictví rozbíjí každou věc.“

„Pokaždé, když si znovu uvědomíme své štěstí, zrodí se v nás nová touha žít.“

„Člověk je to, co je mu podobné. Obvykle nenávidí, a vlastní vady viditelné zvenčí ho pobuřují.“