Michel Leiris byl francouzský spisovatel a etnograf.
V mládí, ve 20. letech 20. století, měl blízko k surrealismu. Se surrealisty se však rozešel v roce 1929 a poté začal studovat etnologii. Surrealismus, psychoanalýza a etnologie však společně ovlivnily charakter jeho próz. Ty jsou silně esejistické a reflexivní, analyzující sny, vzpomínky, vlastní obsese a fixace. Nejslavnějším z nich je silně autobiografický román Věk dospělosti z roku 1939, který je jakousi psychoanalytickou zpovědí odhalující osobní mýty i mýty celé společnosti.Psal i básně a odborné práce, například o mýtech Dogonů. Pracoval v pařížském Muzeu člověka . Napsal též portréty André Massona , Alberta Giacomettiho či Francise Bacona. Po válce úzce spolupracoval s Jean-Paul Sartrem a patřil k zakladatelům jeho revue Les Temps modernes. Angažoval se v kampaních proti rasismu a válce v Alžírsku.
Wikipedia
„Nikdo by si nikdy neměl gratulovat, že plně unikl absurdní síle křesťanské morálky.“
Zdroj: [Hensbergen, Gijs van, 2003, Gaudí, BB art, 105, 80-7341-848-7]
