Naomi Aldort citáty

„Děti chtějí cítit, že mají schopnost dovolat se odezvy na to, co potřebují. Zatímco dospělí se ve prospěch budoucnosti dokážou vzdát něčeho, co chtějí v přítomnosti, děti něco takového nedokážou. Potřebují vědět, že lidé kolem nich berou jejich okamžitá rozhodnutí vážně. Dítě, které bojuje s pocitem bezmoci a strádá tím, že neovládá svůj život, může zachvátit vztek, agrese nebo deprese podobně, jako to způsobují jiné emocionální deprivace.“

„Rodiče jsou často zmatení představou, že by se měli chovat láskyplně k dítěti, jež je agresivní; a přece, když to uděláte, zjistíte, že agresivita dítěte je jeho pláč po vaší lásce, vaší pozornosti či jiné neuspokojené potřebě. Láska je nejlepší odpovědí na jeho neštěstí. Není totiž schopné kontrolovat způsob chování, jakmile se jeho emoce provalí (podobně jako dospělý, který ječí či říká zraňující slova).“

„Jak se vylepšují vaše komunikační dovednosti, nepropadněte pokušení soudit komunikaci druhých. Budete mít tendenci kritizovat svého partnera, přátele či děti, že nekomunikují „správným způsobem“. Zejména rodiče často vzájemně hodnotí sebe i děti, stěžují si na nedostatek laskavosti či obviňují slovy „ty neuznáváš“, „ty nevyjadřuješ pocity“, „ty odsuzuješ“ nebo třeba „ty jsi věčný negátor“.“

„Když malé děti káráme, často jsou tak vyděšené z odsuzování a našich silných emocí, že ani nechápou, co vlastně provedly. Říkáme dobrá slova, ale zaznívá tón nespokojenosti, pod medovým hlasem se skrývá obviňování, a to je příliš velká zátěž na emoce malého dítěte, které se pak nedokáže orientovat, o co jde. Cítí se strašně zraněné a vyděšené. Dítě se může učit nárokům ostatních nejlépe tehdy, je-li obklopeno jasnou láskou a jeho důstojnost není ohrožena.“

„Děti samy nechtějí setrvávat v nepříjemných emocích. Rychle je překonají, protože nemají pocity zatíženy hromadou minulých vzpomínek. Neučte je to, co dělají dospělí - „patlat se v mizerných pocitech.“ Dospělí se často stále dokola snaží vyvolat pocit viny ve druhém člověku nebo obviňují vládu a okolnosti.“

„Naznačujete-li, že je dítě zodpovědné za vaše pocity, bude přetížené a ohrožené do té míry, že bude pravděpodobně tímto tlakem paralyzované a nebude moci plnit vaše očekávání.“

„Udělejte si čas a mluvte denně o změnách, které nastaly. Sdílejte spolu vzpomínky a vysvětlete dítěti, že pláč, vzpomínky a mluvení o pocitech jsou normální a dobré cesty, jak se vyrovnat se silnou bolestí. Dítě nebo batole může svou úzkost vyjádřit ve hře, při výtvarné činnosti či zdravotní poruchou, je třeba to postřehnout a tento způsob komunikace uznat. Zároveň je důležité věci nezveličovat a nechat na dítěti, kdy bude se situací vypořádané a přestane se jí zabývat.“

„Čím více uspokojíte potřebu závislosti u malého dítěte, tím nezávislejší bude jako starší dítě a dospělý.“

„Když dítě vidí, jak se sami vyjadřujete a nekladete zodpovědnost za své pocity na nikoho jiného, učí se, že je bezpečné a přijatelné také pro ně se plně vyjádřit. Tím, že to dělá, poznává samo sebe a vytváří si svou vlastní fungující cestu. Bude tak schopné vyjádřit emoce a překonat je. Nemůžeme uchránit děti od nároků života, ale můžeme jim jít příkladem ve spokojenosti z reality.“

„Dalším problémem je tendence si myslet, že nejlépe víme, co je pro dítě dobré. Potřebujeme dětem plně důvěřovat a předpokládat, že pokud si samy sebe cení, považují se za milované, schopné a mohou volně vyjadřovat své city a myšlenky, potom se postarají samy o sebe nejlépe a nejlépe sdělí své potřeby. S přáteli jednáme laskavě a neočekáváme, že by se kvůli nám změnili. Když rozmlouváme s kamarádem, není naším cílem ho ovládat.“

„Sebedůvěra vyplývá z pocitu, že jsem důležitý a zasloužím si to nejlepší. Dospělí někdy sebejisté chování u dětí považují za nezdvořilé, namísto aby ocenili jeho asertivitu. Když vidíme, že má dítě odvahu prosazovat svou vůli, měli bychom stát za ním a pěstovat mu rostoucí sebevědomí.“

„Chceme vysvětlit, proč děláme či říkáme něco nepříjemného. Pokud ale řekneme „je mi líto, že jsem ti ublížil“, bereme na sebe zodpovědnost za pocit dítěte. Můžeme litovat toho, co jsme udělali, můžeme si uvědomit, že jsme vyvolali bolest, ale musíme dítěti nechat svrchované právo, aby se samo rozhodlo, co cítí. A navíc, pokud mu říkáme, že jsme způsobili jeho pocit, naznačujeme mu, že je slabé a neschopné vlastní reakce. Učí se cítit jako oběť a obviňovat okolí za své pocity.“

„Neberte na sebe zodpovědnost za pocity dítěte, ale dejte si pozor na jinou běžnou chybu, což jsou věty typu „je mi líto, že se necítíš dobře kvůli té věci“. Tato fráze může znamenat, že vy jste nic špatného neudělali a že to je dítě, které odpovědělo „špatným“ pocitem. Výsledkem je obvykle vztek. Držte se toho, co se stalo, a dítě vám bude věřit a bude vědět, že vám jde o něj a ne o to, abyste smazali svou chybu.“

„Mysl má tendenci vytvářet z nevyjádřených emocí drama, které pak často omezí emocionální svobodu na celý život.“

„Opravdová láska tryská z interakce v přítomném okamžiku a ne z pouhých slov „mám tě rád“, kterými spousta rodičů tu a tam lásku vyjadřuje.“

„… vyrostli jsme v kultuře, kde se automaticky nesouhlasí, v kultuře, která nám vštěpovala do hlavy automatická klišé. Nesouhlasíme naprosto bezmyšlenkovitě a vlastně to ani neodráží, co si skutečně myslíme, co cítíme, nejsme vůbec autentičtí. Odsuzovat sám sebe za tyto názory ale také k ničemu nevede.“

„Pozorujte, zda to, co vaše mysl říká o dítěti, není vlastně pravda o vás. Obvykle na druhých vidíme své vlastní potřeby. „Neměl by se tak chovat“ se tím mění na větu „Neměla bych se tak chovat… ke svému dítěti.“ „Nikdy se to nenaučí“ může připomínat, abyste se učili být rodičem; „měla by mít víc zodpovědnosti“ může znamenat zásadní výzvu pro vás být zodpovědný za své myšlenky a vůbec za svůj život.“

„Abychom dosáhli lásky a vnitřního míru, je třeba brát život spíše takový, jaký je, než si přát žít v jiných podmínkách. Naplňovat ty dětské potřeby, které se projevují v naší společnosti, a radovat se z hodnot, které přináší. Štěstí znamená vybírat si to, co je k dispozici. Naše úzkosti pominou, když se budeme radovat z toho, co máme a předáváme svým dětem, a uvolníme proud naší neskrývané lásky.“

„Idealizovat si kmenový život znamená jen zavírat oči před realitou naší doby a naší kultury.“