Nizámí Gandžaví, persky نظامی گنجوی, občanským jménem Nizám-ud-dín Abú-Muhammad Iljás b. Júsuf b. Muajjad byl perský básník, narozený na území dnešního Ázerbájdžánu. Je jedním z nejvýznamnějších představitelů perské literatury. Dnes je považován za národního básníka v Ázerbájdžánu, ale i v Tádžikistánu, Afghánistánu, Íránu a v kurdských oblastech. Nebyl dvorním básníkem, takže o jeho životě se dochovalo málo informací. K nejoceňovanějším patří jeho cyklus pěti poém zvaný Chamse nebo Pandž Gandž , mající tyto části:
Machzan al-Asrar - mysticko-epický příběh arabského původu inspirovaný súfismem
Khosrow o Shirin - romantický příběh nešťastné lásky sásánovského krále Husrava a arménské princezny Šírén, poněkud připomínající Tristana a Isoldu.
Lajli o Madžnun - milostná romace pocházející z předislámské Arábie, má tragické vyústění.
Eskandar Námeh - legendární životopis Alexandra Velikého.
Haft Pajkar - volný cyklus sedmi kratších poém, které vypráví králi Bahrámu Gorovi jeho konkubíny. Známý je Příběh panice, vyznačující se rozpustilým humorem.Myšlenkově je považován za představitele humanismu, přičemž předběhl humanismus evropský o několik století. Byl kritikem feudalismu a jeho popis budoucího šťastného zlatého věku připomíná žánr utopie. Nizámí byl i ústřední postavou vědeckého zájmu významného českého orientalisty Jana Rypky.
Wikipedia
✵
1141 – 1209
