Pelagius byl asketický učitel původně britského původu, později odsouzený jako heretik. Odmítal zejména Augustinovu vizi predestinace, proti ní naopak stavěl svobodnou vůli. Svatý Augustin a jeho stoupenci obviňovali Pelagia z toho, že zpochybňuje to, že člověk při konání dobra potřebuje pomoc boží. Koncil v Kartágu prohlásil Pelagia za kacíře, ale jeho učení, známé jako pelagianismus, přežilo.
Pelagius uměl řecky i latinsky, studoval teologii. Část svého života zasvětil askezi. V Římě, kde žil, byl znám nejen jako přísný asketa, ale i jako výborný a přesvědčivý řečník. V mládí si vysloužil respekt od církevních autorit včetně Augustina, později byl ale zavržen, protože údajně podrýval učení apoštolů a vnášel do křesťanství nové prvky, které v jejich učení neměly oporu. Podle některých současných badatelů, například Iana Bradleyho, bylo Pelagiovo dílo nepochopeno. Ve skutečnosti nešlo o odchylného myslitele, nýbrž o konzervativního následovatele předchozích učení, který netvrdil, že by člověk jen pro své zásluhy mohl dojít vykoupení.
Wikipedia
✵
360 – 420